Jak rosteme
Anna má 0 roků a 9 měsíců

• 18.03.2019

Devět měsíců jsem naše zlato nosila pod srdcem a už je to 9 měsíců, co je na světě.

Tohle byl asi doposud nejnáročnější měsíc. Jednak byla Aninka poprvé více nemocná a já nezkušená, takže jsem se o ni dost bála a pořád jsem nevěděla, jestli dělám všechno správně, aby se brzo uzdravila. Jednak proto, že byla zřejmě už ve fázi, kdy se chtěla pohybovat, ale nedokázala to, takže pokaždé, když jsem ji položila na záda, neskutečně řvala, a když jsem ji položila na břicho, tak vydržela asi tak minutu, a potom taky řvala. Sama si moc hrát nedokázala, všechno ji bavilo jen chvilku a pak křik. Neměla ani přirozený zájem zkoumat věci, prohlížet si je apod. Taky se zhoršila ve spaní, takže jsem někdy vstávala i 6x mezi půlnocí a ranním budíčkem, na což jsme nebyly zvyklé ani jedna.

ALE! Devátý měsíc končí oboustranným nadšením. Aninka 2 dny před 9měsíčním výročím přišla na to, jak se plazit, takže včera se sama přemístila cca o 4 metry směrem dopředu během asi pěti minut. Samotnou ji to hrozně moc těší a baví, takže leze ráda. Leze takovým způsobem, že se opře o kolena a odrazí se dopředu. Zvedá u toho dost zadeček, tak to vypadá, jako by se snažila dostat na čtyři. Otočit se na bříško sice umí, ale moc se jí nechce, takže je to tak 1-2x za týden, když je pro ni fakt něco zajímavého a stojí to za tu námahu.

Taky znovu začala pěkně mluvit. Velkou část měsíce jenom chrčela, bručela a už to bylo občas těžko snesitelné. Ale spolu s pohybem začala znovu pěkně a zřetelně vyslovovat to, co už uměla.

Má moc šikovné prstíčky, je hodně všímavá. Stačí jí jednou ukázat, kde se stlačuje nějaká hračka nebo otevírá okénko a podruhé už na to jde sama a přesně tím jedním ukazováčkem, žádné přibližné plácání.

Miluje velkou vkládačku farmu, kde ovšem ona vykládá a maminka vkládá zpátky několikrát denně.

Ráda si prohlíží knížky. Miluje ježka z knížek s krtečkem. Otevře knížku, zeptám se "Kde je ježek?", ona začne kopat nožičkama, kouká na něj, směje se od ucha k uchu a pak po něm plácne rukou. Je jedno, v jaké knížce to je, pozná toho ježka na jakémkoliv obrázku od Milera.

Pustila se do prozkoumávání kuchyně, takže jen trnu, kdy bude mít přivřené prsty v dolním šuplíku.

Změnily jsme tento měsíc dětskou doktorku, tak snad to bude lepší, než to bylo. Kontrolu máme klasicky v 10 měsících.

Čeká nás ukázat se na neurologii a nahlásit úspěchy. Od 1. dubna bychom měly pokračovat v rehabilitacích, ale to se domluvíme na prvním cvičení, zda je to ještě nutné, jak dlouho, jak pokračovat doma apod.

Začal z ní být velký mazlík, který si jen tak položí hlavu na moje rameno a odpočívá si. To jsem dřív nezažila, například usnula na mně jen 1x. Tohle si užívám asi ze všeho nejvíc.

Jinak spinká první část noci ve své postýlce, z nějakého důvodu ji má fakt ráda, ale v noci si ji při kojení beru k sobě a do rána spíme spolu. Spaní se poslední tři noci zase vrátilo do našeho normálu, tj. usíná kolem osmé až deváté, probudí se mezi druhou a třetí na kojení a kolem šesté až sedmé vstáváme, resp. si ještě spolu vyleháváme v posteli, tulíme se a užíváme si to.

Ráno v šest kojím, kolem osmé snídáme společně pečivo s Lučinou nebo něčím podobným, dopoledne Aninka svačí ovocnou přesnídávku nebo jogurt, na oběd má masozeleninový příkrm nebo polévku společně s námi. Odpoledne většinou kojím, sem tam dostane něco do ruky. Večer a v noci pouze kojím. V průběhu dne pije vodu nebo dětský bylinkový čaj. Doma pije z kelímku, v kočárku většinou cucne z flašky.

A to je asi tento měsíc všechno. Těším se na další.
A jsem hrozně šťastná, že ji mám.