Bojím se, že syn vyroste

Otázku položila: Anonymní uživatelka #409679 17.11.2019 18:01

Ahoj, mám čerstvé miminko týden. Celé těhotenství jsem se na něj těšila a porod byl fajn. A teď když se mi narodil, tak jsem začala mít hrozné depky z toho, že nechci, aby vyrostl. Hrozně se toho děsím a mám přímo strach, že starší dítě (třeba okolo 8 let a výš) mě už nebude tak naplňovat, ale především se bojím, že když vyroste, tak mě už nebude mít rád! Že si začne uvědomovat moje chyby a bude mě soudit, když už mě nebude tak bezmezně potřebovat. Láskou bych ho snědla a zoufale moc chci zastavit čas, nechci aby vyrostl a odmlouval a přestal mě mít rád. Nechci jednou sedět sama doma a brečet nad fotkami z dneška , ze kterých už nebude nic pravda.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Vy jste přestala mít v dospělosti ráda mámu?

  • Takhle brzo po porodu jsou to rozházené hormony, které se časem uklidní. Já jsem celé šestinedělí pokaždé, když dcera plakala, brečela taky, protože jsem si myslela, že pláče ze strachu, že ji opustím (v těhotenství jsem se bála, že nezvládnu mít dítě), a vlastně celý rok jsem ji nechtěla ani nikomu dát na hlídání nebo procházku.
    Někdy mě napadne, že bude divné, až jí bude patnáct a děsí mě třeba představa, že se nechá potetovat, ale na to člověk nemůže myslet, protože když se trápí zítřejším dnem, neužije si dnešek.

  • terryk17.11.2019 22:15

    Zkus si to postavit obráceně. Zaprvé, chtěla by ses skutečně zbytek života starat o kojence? Zadruhé, nebylo by daleko horší, kdyby to dítě nevyrostlo? Že by mělo zkrátka nějaký zdravotní problém, který by způsobil to, že se nebude vyvíjet? To mi přijde horší než všechna ta představa toho, že tě jednou už nebude tolik potřebovat. Navíc psychika je krásně pružná věc, teď ti představa velkého dítěte přijde jako šok, ale jak poroste a poběží čas, přijde ti to naprosto přirozené.

  • Já to mám asi naopak. Užívám každé chvilky i věku. Ale jsem ráda, že se posune dal naučí něco a prostě roste a vyvíjí se. Ono co si budeme říkat, je to náročné. A kor když dítě se vyvíjí pomaleji, s drobnými problémy, slaví se každý posun. Ale jak jsem psala, já to mám jinak. Jo zavzpomíname na to jaké malé housenky byly, ale vše je jak má. A pokud by ty depky měly být příliš silné, možná bych zvážila si o tom s někým promluvit. Vše má svoje hranice.

  • A není pravda, že když to není malé mikine ko že to maminku nenaplnuje. Přece maminka je tu pro dítě v každém věku. Když se něco děje. Jde se za mámou. A to i v 8 letech.

  • Neboj se, myslim ze kazde mamine tohle probehne hlavou :-) Muj syn ma uz 9 mesicu a rikam si to od jeho narozeni, a stejne to nepomaha - roste jak z vody :-)
    A jak pise Francy, maminku jsem i v dospelosti neprestala mit rada..:-)

  • micika17.11.2019 20:30

    Mám kluky 7 a 8 let. Jsou to pořád přítulky. Od mala jsme zvyklí si říkat jak moc se máme rádi, mazlit se.. Pořád ještě lezou ke mě do postele. A zvlášť ten mladší mě pořád objímá, říká že vonim, rád mi hrabe ve vlasech. Vlastně je krásný že tu lásku dokáže opětovat, pohladí, polituje.ani před kamarády nemají problém. Posílají mi pusinky a X krát za den oba říkají "miluji tě moje zlatá milovaná maminko". Také jim občas říkám, že jednou se mi to budou stydět říkat a mazlit.. A vždycky se naštvou že to rozhodně nikdy. Moc si to užívám, páč tuším, že se mi toho dostalo daleko víc a déle než jiným.. Jsem ráda že mě ještě potřebují. Taky jsem se jich jako maličkých nemohla nabažit, ale svým způsobem to mám do teď. Jediný kdy jsem brečela bylo vlivem hormonů, páč jsou brzy po sobě, druhý nečekaně.. Brečela jsem že si prvního neuziju, že je ještě miminko.. Pak zas záchvat radosti.. :-D

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 465 otázek, kterým se dostalo 272 345 odpovědí a 410 239 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist