Cítím se tak sama a zbytečná

Otázku položila: Anonymní uživatelka #54421 23.1.2012 8:55

Ahoj všem, mám pár věcí, co mě tíží a nějak nevím co dělat, tak se z toho potřebuji alespoň vypsat. Jsem cca 2 měsíce po revizi, plod mi vypudil nejspíš zánět streptokoka, který mě trápí do teď neustálými bolestmi a pálením. Už to začíná být docela nesnesitelné, ten potrat jsem si myslela, že jsem překonala, především s tím, že jsem si dala naději, že brzy se miminka dočkám, jenomže, když mě ty bolesti neopouštějí a do toho mám čím dál větší pocit, že už ani nikoho nezajímám, tak už mám opět deprese. Vím, že abych se uzdravila fyzicky, tak je důležitá i psychika, ale nějak se nemůžu dát dohromady. K tomu jsem nedostala ani MS, tak další starost navíc. Kamarádky se mi už ani pomalu neozvou a to jsme přes dva měsíce doma. Byla jsem i u esoteričky, tak mi řekla, že mám zablokovanou druhou čakru, což jsou mezilidské a partnerské vztahy, ale spíš to souvisí s minulostí. Je pravdou, že než jsem poznala svého přítele, tak jsem vymetala diskotéky, měla spoustu přátel, neustále středem pozornosti. Teď po mě už neštěkne ani pes. Přítel je mi velkou oporou, ale díky svým výkyvům nálad ho akorát od sebe odeženu. Musím se sebou začít něco dělat, jinak se doopravdy zblázním. Jestli máte někdo s něčím takovým zkušenost nebo radu, jak se zbavit deprese, tak mi napište prosím.

Holky, moc vám děkuji za vaše slova, už jenom to, že mi na to někdo reaguje mě hodně povzbuzuje. Jedna moje kamarádka, bych řekla, že v posledních dnech jediná mi řekla, že to tak není, že mě má spoustu lidí rádo, že ale každý má teď spoustu svých vlastních starostí a že jsme možná zbytečně vztahovačná. Možná teď budu trapná, ale hrozně mě štvě, když někdo na facebooku napíše nějakou kravinu typu: "Jedině, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout" a má tam 30 like this a já tam dala fotky a sotva mi to dvě holčiny okomentovaly. Navíc to jsou fotky bižuterie, kterou jsem začala teď vyrábět z Fima, neříkám, že to mám dokonalé, ale myslím, že na začátečníka to není nejhorší a jsem aspoň něčím zabavená a myslela jsem, že se to bude lidem líbit, hrozně by mi to zvedlo sebevědomí, ale tím, že na to nereagovaly ani ty moje nejbližší, tak mě to ještě více srazilo. Já neříkám, že se mi některé neozvou, ale za celou dobu se za mnou stavily dvakrát a prostě já vím, že potřebuju lidi, ale nějak ztrácím zájem. Nejhorší, že v sobě pociťuju zlost, ale úplně odpornou, zžírá mě zevnitř. Kvůli kravině se naštvu a začnu brečet. Taky mě právě napadla nějaká odporná pomoc. Potřebuju hlavně začít mít ráda sama sebe a začít si taky sebe sama vážit, získat to zdravé sebevědomí. Taky je gól , že za cca 2 měsíce se budu vdávat, partnerem jsme si jistá, ale vůbec se na to necítím, připadám si odporná. Do práce se ani vrátit moc nechcu, myslím, že by to tam dali sežrat, protože jsem je nechala ve srabu podle nich, jedou tam sami ve dvojku, vím, že to je náročné pro ně, ale pro mě je zdraví přednější. Vím, že by mě práce sice zabavila, bych přišla na jiné myšlenky, ale nemůžu ani moc ven, beru vakcínu na imunitu a jak už jsem řekla, stejně bych se v kolektivu necítila dobře. Tak asi to bude chtít čas, každopádně nemá cenu si nic plánovat. Budu se snažit myslet a cítit pozitivně, začnu meditovat, jak mi esoterička doporučila, třeba trošku cvičit a vařit si zdravá jídla a vyrábět šperky a snad to bude dobré :). Ještě jednou všem děkuji za čas, který jste strávili nad okomentováním. Přeji Vám hodně zdraví a lásky :))

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahoj je mi to moc líto, ani jedno ti na náladě nepřidá! potrat je ošklivá věc, před pár lety mě také potkal, ale naštěstí hned na začátku...Kamarádkám bych se také ozvala a promluvila si s nimy co cítíš, určitě rády pomůžou a pokud ne, tak to nejsou kamarádky..
    Mě i také pomáhá začít dělat něco nového, začít chodit na nějaký kurz, cvičení (což je jasné, že ty teď nemůžeš) něco si jít koupit, ke kadeřnici, určitě nezůstávej doma sama...
    Určitě se brzy uzdravíš a ms se vrátí do normálu a budeš opět těhotná, aspoň víš, že to jde i bez doktorů i když to bohužel teď dopadlo blbě...

  • Simone23.1.2012 9:41

    Ahoj, je mi to moc líto, s čím se trápíš :-( Víš, po dvou měsících ani nemůžeš po sobě chtít, abys hned byla oukej. Někdo to zvládá rychle a někdo ne - na tom není nic špatného ani divného. Dej si čas a třeba si udělej rituál, kde se se s vým mrtvým plodem rozloučíš. Uvidíš, že se ti pak uleví. S těmi přáteli je to divné...jaktože se ti neozývají? A kdy to začalo? A nešlo by se těm kamarádkám ozvat sama? Třeba ani neví, jak moc se trápíš. Nebo si třeba myslí, že chceš být teď sama. Já tvou situaci neznám, jen nabízím možné odpovědi... A s tou MS si prozatím nedělej starost, podle mně je to hodně ovlivněné stresem. Jinak pokud máš pocit, že už to sama nezvládneš, klidně se obrať na nějakou odbornici nebo odborníka. Ale možná by stačil jen dlouhý rozhovor s kamarádkou...

  • Ahoj, umím si představit, jak se asi cítíš. Jssem po revizi 5 měsíců. Taky jsem chtěla abych hned zase byla v pohodě, ale stejně ještě pořád úplně 100% nejsem. Občas si prostě vzpomenu a říkám si, že už bych měla břicho, že už bych se pomalu chystala na mateřskou... Mně nejvíce pomohla psychoterapie - tam si člověk může poplakat a říct všechno co ho tíží. Taky,jak píše Simone, je dobré se s dítětem nějak rozloučit, symbolický pohřeb, nebo aspoň zapálit svíčku. Partner je určitě smutný taky, vždyť to bylo i jeho dítě, ti chlapi to mají prostě jinak a nedávají to tolik najevo. Taky mně pomohlo začít chodit do práce - ale já byla fyzicky v pohodě, nic mě nebolelo. Kamarádkám se klidně ozvi. Možná neví, co prožíváš. Anebo vědí, jen nevědí, o čem a jak se bavit.. těžko říct. Mně pomohlo nezůstávat sama doma. Určitě bude líp.

  • Ahojky. Tak ja byla na revizi dvakrat. A od te doby co jsem byla poprve se mi taky zda, ze se se mnou prestali vsichni bavit. Teda spise kamaradky. Ja to videla tak, ze ja otehotnela a ony ne. Dokonce mi jedna rekla, ze to neni mozne, ze kdykoliv chci jsem tehu,ale to nebyla pravda, cekala jsem vzdy rok a po dvou revizich to vyslo na poprve. V porodce za mnou byly asi dve kamosky a doma za malym ani jednou a to mame 4mesice. Ja se uz po tom prvnim cisteni hodne uzavrela do sebe a bylo mi lito,ze mi nikdo nepomohl a ja to tak potrebovala. Ted se na to divam tak, ze mozna jsem byla hnusna na lidi kolem a nebyla se mnou zabava, protoze me taktez prestalo bavit vymetat bary a disky, ale prece prátele by tu pro tebe mely být kdyz to fakt potrebujes nejenom aby jste se mohly bavit. Ja dokonce prisla o kamosku a 15let prátelství a reknu ti, ze to bylo snad horsi nez ta druha revize pri ktere jsem si prosla peklem. Ted mam prcka a venuju se jenom mu a asi dve nove maminy se kteryma se stykam. Kamaradky nezbyly, jenom dve a ty jsou na opacnem konci republiky,ale to si nekolikrat tydne volame a malokdy navstevujeme. Chci rict, ze mozna jsi precitlivela,ale dle me kamaradi by ti meli ted pomoci kdyz to potrebujes a kdyz ne, tak to nejsou kamaradi. Kazdy si sice predstavujeme pod pojmem kamaradstvi neco jineho,ale ja rikam, ze pritel by mel byt ten kdo te nikdy v zivote nezradi, tehdy kdyz te zradi partner,umrou rodice, ten opravdovy pritel stoji tise vedle tebe a je tu pro tebe 24hod. To je pro me opravdovy pritel. Mozna by ses nemela uzavirat do sebe,ale mozna by sis mohla udelat poradek v hlave. Pokud jsi 5mesicu po revizi tak se klidne muzes snazit, mi se snazili po 3mesicich, kdyz telo nebude pripraveno stejne to nepujde. Preju ti hodne stesti at je brzy lip a prekonas toto nelehke obdobi. Ver, ze bude lip, protoze ono bude, uvidis.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 363 odpovědí a 410 242 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist