Jak se přestat stresovat, přemýšlet nebo domnívat?

Tak já na to zatím asi myslet nepřestanu - přecejen se snažíme "jen" 8 měsíců. Ale nedávno tu byla podobná diskuze a beruna tam moc hezky napsala, že když už na to nemůžeš přestat myslet, tak máš myslet aspoň pozitivně, říkat si, že teď to určitě vyšlo a věřit. Protože stačí, že depka přijde s MS, nemusíš depkovat celých 14 dnů před tím

tak já osobně jsme to měla tak, že jsme se snažili půl roku a pořád nic, tak jsme si řekli, že na to teď kašleme a budeme si užívat života a mimčo přijde, až bude chtít samo. Takže žádné sledování ovulace, podpůrné čaje, plánovaný sex a vitamíny se nekonaly, plánovali jsme krásnou drahou dovolenou a jak budeme předelávat byt a najednou po dvou měsících // na testu, přišlo to dřív než jsme čekali Takže ani na tu dovolenou nějak nedošlo

Souhlasím s anonymkou, u nas to bylo to same, nasla jsem si i nove koníčky, odjeli jsme měsíc na dovolenou za teplem v zimě a teď jsem 27 tt. Šlo to úplně samo, během 2 měsíců.

Ahoj prďolo Bambino :-P a všichni ostatní. Tak u mě to bylo podobně, jen s tím rozdílem, že já to z hlavy nepustila vůbec ) Loni jsem otěhotněla 4 měsíce po vysazení HA - nedopadlo to. Po revizi jsem brala 3 měsíce Clostík a Utrogestan - zase nic. Pak jsem začala pít kontryhel a drmek - nic. Začala jsem měřit BT - ovulka jak z učebnice - ale zase nic. Už jsem začala být zoufalá, protože ten věk u nás sakra hraje velkou roli. Není starší jen můj přítel, ale i já. Měla jsem laťku - do kdy. Takže tento, popř. příští měsíc poslední šance. Minulý měsíc jsem se zbavila jedné věcičky, kterou jsem měla pro mimčo koupené z loňského těhu - dudlíku. Je to 1. měsíc co jsem neměřila BT, takže ovu byla jen tušená. V ten den ale k ničemu nedošlo (zvadnul jak lilie). Samozřejmě jsem to obrečela. Pak jsem se dozvěděla, že nevyjde ani září, takže zase bulíky a úplná ztráta naděje. Jediný co jsem tento měsíc dělala je, že jsem pila 100% grepový džus s dužinou (na plodný hlen). A JE TO TAM!! ) Takže neztrácej naději ) J.

My se snažili rok a brečela co měsíc, pak přišlo moc a moc práce, manžel začal podnikat-s tím stres, aby to vyšlo a mimčo bylo hned...můj lék-maximum činnosti, která tě tolik zaměstná, že nebudeš mít čas...

ahoj bambino, tak my se nesnažili, žádné měření BT, žádné sledování ovulace, žádné nakupování těhotenských testů a můžu říct, že to tak NIKDY nechci i kdybysme se v budoucnu rozhodli pro druhé dítě, prostě to neuznávám a cítím, že kdybych se takto sledovala, tak se zblázním...já jsem studovala, chodila s holkama na kafíčka, nic takového jako dítě jsem neřešila a BUCH při náhodné gynekologické prohlídce mi bylo řečeno, že jsem těhotná !!!!! tak hodně štěstí a začni třeba studovat )

Tak moje vlastní zkušenost je ta, že se stále nedařilo, všechny vyšetření v pořádku, všichni kolem mě byly těhotné nebo už měly dítě, já na nervy, sledování ovulace, hned po ovulaci sledování příznaků a s příchodem MS slzy. Manžel už se na to nemohl dívat a jednou si se mnou promluvil, že takhle to dál nejde, že takhle to řešit nebudeme. Teď si dáme odpočinek, dám se dohromady a pak půjdeme do nějakého centra. Pochopila jsem, že tak to opravdu nepůjde. Můžu ti říct, že se mi celkem ulevilo. Nejsme nejmladší, mě už je 31 a zatím bezdětná, ale v hlavě jsem si to trošku srovnala, myšlenky na dítě pomalu vystřídali jiné a to těšit se z každého dne, který přijde a který můžu prožít s manželem a ostatními a prostě někdy to přijde. Věř mi, že je to mnohem veselejší život, než soustředit myšlenky na něco, co zatím neexistuje. Držím pěsti, ať se brzy zadaří A to že je partner starší, to přeci vůbec nevadí, koukni na Gotta, jak je čilý )