Jak zesílit intuici a jak ji rozpoznat od vlastního myšlení?
Ahoj
Je to kapánek delší, protože nevím, jak to přesně formulovat a snad to nebude až tak moc zmatené a budete mít trpělivost
Mám docela slušně vyvinutou intuici. Například mi chodí hodně operátorských a jiných neužitečných smsek a vůbec si jich nevšímám, ale když mi příjde něco opravdu důležitého, tak hned chňapnu po telefonu, protože to poznám. Stejně to mám i s voláním od neznámých čísel. Když to nezvednu a podívám se později na internet, tak zjistím, že je to číslo operátorů a když to zvednu, tak je to něco důležitého.
Taky se mi často ráno stává, že mám potřebu se hezky obléct a co nejlépe upravit a to pak vždycky potkám venku někoho pro mě důležitého, před kým chci dobře vypadat
A dokonce často vyhrávám na plesech v tombolách Prostě vím, po kterém čísle sáhnout (naposledy jsem vyhrála tři ceny za deset koupených lístků možná bych vyhrála víc, ale ty ostatní lístky jsem nevybrala intuitivně, ale byla to pro mě důležitá čísla, jako datum narození a tak )
Ale s čím si nevím rady, to je moje intuice "něco se děje". Začnu být strašně nervózní, až mě z toho rozbolí břicho a jsem celá vyklepaná. Když to trvá jen chvíli, tak to se pak dozvídám, že se stalo jen něco, co jsem nechtěla, aby se stalo, ale nic vážného. Jenže někdy to trvá celý den a většinou se to děje v souvislosti s mým bývalým přítelem a já mám pak o něj strach, protože nevím, o co jde a on má dost štěstí na různé "nehůdky". Už takhle párkrát skončil v nemocnici.
Potřebovala bych poradit, jestli nevíte, jak trošičku tu intuici potrénovat, abych poznala, čeho konkrétněji se to týká a ne abych jen věděla, že se děje "něco". Přece jen je to můj bývalý přítel a nemůžu mu pořád psát: "co se děje, je ti něco,....". Někdy jsou to jen hlouposti a nechci ho tím vyptáváním pořád obtěžovat. Jenže když nevím, co to je, tak mám strach
No a další část otázky,...mám intuice i do budoucna, ale nějak se mi nedaří je předem poznat. Vždycky si uvědomím, že jsem to věděla, až když se to opravdu stane. Můj problém je v tom, že nad věcmi moc přemýšlím a to pak už nevím, která myšlenka napadla mou hlavu a která se dostavila jako pocit a jen mi prolítla hlavou, aniž bych v tom měla prsty,...která byla intuitivní. Takže pak všechno přičítám svému přemýšlení. Není tady někdo, kdo ví, jak rozeznat intuici od myšlení mé hlavy, která mi v tom vždycky nadělá zmatek?
Děkuji všem, kteří dočetli až sem a všem, kteří mi budou ochotni kapánek poradit
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.8.2013 21:38
Taky se mi občas něco takového stane. Jednou jsem přesně věděla, že se něco stalo jedné příbuzné, i co se jí stalo, prostě jsem měla pocit, že mi to někdo říkal. No a když nám to pak oznamoval děda, tak otevřel pusu a já už přikyvolala páč jsem přesně věděla co řekne. A pak jsem prohlásila jo, to vím, to mi někdo říkal a on se na mě osopil, že to teda ne, že to nikdo neví ještě... a úplně nepříčetnej, že musím lhát. Já byla fakt napokraji breku, protože jsem to prostě věděla, ale nemohla si vzpomenout kdo a kdy mi to říkal. Pak takový ty věci, jako že si vzpomenu, že mi dotyčný už dlouho nenapsal a v tu ranu přiletí sms. Nebo takové to, že mám najednou pocit, že musím zapnout tv, či si přečíst mail a ono je tam něco důležitého. Jednou jsem děsně dlouho hledala ve městě lípy a nemohla najít, pak jsem měla nutkání jít domů jinou cestou než obvykle a šup našla jsem lípu. Já bych řekla, že intuice je prostě pocit, náhlý pocit, nutkání něco udělat, nebo myšlenka co tě zničeho nic napadne, pak jsou ještě předtuchy. Kdežto to o čem vědomě přemýšlíš je prostě rozum. Dneska bych měla jít tudy protože bla bla bla, musím koupit banány. To už je podle mě spíš rozum. Ono se to odlišuje fakt těžko. Já mám většinou problém rozeznat intuici (nebo zlou předtuchu) od vlastního strachu, jestli rozumíš.