Lákají mě jiní, jsem ale vdaná
Ahoj holky, s manželem jsme spolu už 10let, tedy z toho manželé 2roky, jsme si navzájem prvními partnery. A můj problém je ten, že když se blíž seznámím s nějakým mužem, tím ale myslím ale jen trošku - např. s manželovým zaměstnancem - představí mi ho a pak mi o něm vypráví doma, jaký je třeba fajn a šikovný atd., tak mě je hned hodně sympatický a hned se mi honí hlavou různé představy a připadám si hrozně, ale chtěla bych s ním třeba zažít takové to zamilované bláznění. O to horší je to, že můj manžel je strašně hodný, váží si mě, i jako táta je skvělý, výborně nás zabezpečuje, no prostě nic mi nechybí až na to, že je pořád v práci a pak je unavený a už se mu moc nechce mluvit, protože pracuje s lidma, kdežto já doma sama s dítětem bych si tak ráda s někým pokecala, ale tak nějak normálně, ne pořád jen s kámoškama o plínkách...asi jsem nenormální 
Můžete mi říct, co si o tom myslíte?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.9.2015 14:18
Představy jsou normální, to máme všechny podstatné je nechat je jen v hlavě. Protože jak píšeš máš hodného muže a byla by jsi hloupá kdyby jsi vyměnila 90% za 10%.
A přes nevěru se spousta vztahů nepřenese. Tak držím pěsti v odolávání. 
-
4.9.2015 14:15
Myslím si, že je to úplně normální. Navíc fenomén žen po MD, které se zamilují (a někdy i opustí manžela) je celkem známý. Narozdíl od tebe mám ale výhodu v tom, že jsem měla celkem "pestré" mládí, zamilovaná jsem byla několikrát a víc si uvědomuju rozdíl mezi láskou a poblázněností a také to, že potkat bezva chlapa pro život zdaleka není samozřejmost. Jiní muži se mi líbí , ne že ne, když se za mnou nějaký chlap otočí, dělá mi to dobře, ale to je tak vše. Shrnuto - za to, že se ti líbí jiní chlapi bych se nelynčovala, myslím, že je to přirozené, ale pokud bys zvažovala , zda zkusit něco víc, asi bych poradila popřemýšlet, zda to stojí za ten risk, výčitky svědomí a eventuelní nabourání vztahu s manželem a rodiny...prostě promyslet si důsledky, které by to pro Tebe, manžela a Vaše dítko mohlo mít.
-
4.9.2015 14:26
Ani nemusím mít špunta a občas se tak taky cítím, jsme spolu šestý rok začínáme pomalu ale jistě sedmý. Myslím, že se to děje protože už vyprchalo takové to neznámé a dobrodružství. Přeci jen je to pro nás baby super věc, když se najednou zjeví někdo novej na obzoru třeba nám trochu zalichotí a jsem z toho hned vedle. Nevěš hlavu, myslím, že je to normální. Mě pomáhá vždy maličko oživit vztah a vyrazit mezi lidi. U tebe a kámošek s plínkama
nevím jak máš starého prcka nebo tak, ale třeba u nás máme fitko, kde různě staré baby cvičí a je u něho dětský koutek s chůvou a tam se o děti postarají, takže se maminy zrelaxují a pokecají i s někým jiným než jen s dalšími maminami. -
4.9.2015 14:50
Jsem na tom dost podobně a teď se objevil muž, který mi dělá návrh. Nehledala jsem ho, ani neflirtovala, prostě se zjevil sám. Stále jsem přemýšlela proč. Nejsem žádná kráska, ani nijak výjimečná. Naopak manžel říká, že se za mnou už ani nikdo neotočí.
Je to opravdu těžké odolávat, když někomu najednou příjdu hezká a přitažlivá.
Tak věř, že vím jaké to asi je. -
6.9.2015 15:00
taky si myslím, že jseš normální, protože to vnímám stejně, mám báječného muže, který mě teda za těch 14let, co spolu žijeme lecčím leze na nervi-nikdo není dokonalý, přesto od něj cítím, že jsem stále ta nej (navzájem jsme si také prvními partnery), pomáhá mi s domácností i s našimi třemi dětmi, prostě ideál partner pro život, myslím, že mnoho lidí nám náš vztah závidí a přesto...Jenže já jsem taková platonička, která si uvědomuje, že stejně nejhezčí je to v hlavě, prostě pociťovat takové to nenaplněné napětí a skutečnost by byla hrozná a těžko by mi něco mohlo vynahradit partnerskou důvěru, rodinnou pohodu a prostě to všechno, co jsme navzájem za ta léta společně vybudovali. Takže, mimo to napětí, které mi na druhou stranu pomáhá i v pracovním životě (protože ta osoba pracuje tam, kde já-a nikdy bych se neodvážila ji něco naznačit), tak mnou hnací silou jsou romantické filmy, knihy, nejenže díky nim mám možnost znovu a znovu pociťovat ten náboj zrozené lásky, který jinak postrádám v milostném životě, i přes veškerou pozornost partnera,, ale mohu si uvědomit i to, že my sami bychom mohli být těmi hrdiny, jen prostě po tolika letech
