Nemůžu si pomoct
Přesně tak, výstižne. Nemůžu si pomoct ale odjakživa mám pocit že se musím mužům zavděčit, a to sexem, sexuálním způsobem. Mám pocit že ho musím pravidelně a dobře uspokojovat abych pro něj měla cenu. A aby semnou vůbec mohl něco chtít mít a třeba semnou žít. I u mužů u kterých mělo jít o něco víc jsem to tak měla nastavené že se s ním co nejdřív musím vyspat, aby jsem měla pro něj cenu a chtěl me do budoucna. Mám pocit že když tam není skoro hned sex tak o mě nestojí že to bude jen kamarádske a že pro něj nemám cenu. Přitom vím že to je naopak (asi), ale nedokážu si to v hlavě nastavit tak abych tak fungovala. U sexu třeba i když mě to už bolí držím jen proto abych mu nezkazila uspokojení, i když na sex moc nemám chuť jdu do toho protože bych pro něj jinak nic neznamenala a bojím se že by mi dal košem. Kdysi jsem byla hodně zamilovaná do jednoho kluka který zezacatku (teď už to vím) chtěl to samé vztah lásku. Já zase měla to nastavení že jsem mu musela nabízet sex a erotiku abych měla pro něj cenu a aby mě chtěl vůbec. Stalo se z toho to že mě pak osočil z toho že mě jde jen o to jedno a že to nemá cenu že on chtěl víc. Hrozně mě to ničilo. Jsem zmatená a prostě nevím jak se chovat k muži když ma jít o něco víc než o sex. Neumím si to v hlavě nastavit. Samozřejmě se z toho stává to že mám dodnes (ve 22 letech) za sebou jen milenecké a "vyhodarske" vztahy. Žádný vážný a ano trápí mě to. Chtěla bych už jednoho prince na vztah, do života. Jenže další problém se objevuje tam kde se nabízí muž co by mě chtěl a bral na něco víc. Samozřejmě za ty roky nějaký ten princ potenciálni byl, (nejspíš) podle všeho tehdy, ale když to nastane já najednou cítím že jsem zase bezcenná a musím zase otočit a chovat se jinak. Pak se to pokazí oboustranně. Co to semnou je ?
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.9.2020 18:42Zkuste nějakou psychoterapii, třeba vám s řešením pomůžou. Nejdřív ale buďte bez chlapa, věnujte se sobě a budujte si dobrý vztah sama k sobě. Rovnocenný vztah mít nebudete, dokud si sebe nebudete vážit a mít se ráda.
-
14.9.2020 18:47Nevážiš si sama seba. Daj si pauzu od vzťahov, žiadny chlap, žiadny sex a usporiadaj si to v hlave. Sebavedomá žena nemá potrebu mužovi dokazovať svoju cenu. Inak pôvod asi bude niekde v detstve, možno zlý vzťah s otcom, ktorého čas si si nevedela získať - neviem, hádam, pátrať po tom musíš sama. Ale neboj, nie si prvá ani posledná, čo si v sebe musela vyriešiť nezdravý postoj k sexu. Pokojne vyhľadaj aj psychoterapeuta, môže ti pomôcť k uzdraveniu...
-
15.9.2020 23:02Možnost, která snad stojí za zamyšlení je princip OVO. Nemá to nic společného s vejci, ale je to zkratka pro Oboustranně výhodný obchod, ke kterému je samozřejmá oboustranná exkluzivita a vyváženost.
Jak moc chceš ve vztahu celkově být konzumentkou, do stejné míry bys měla být i producentkou. Také to znamená ... podle K.H.Borovského ... co sám nerad, nečiň jinému... tomuto moudrému výroku je již asi 170 let. -
16.9.2020 14:20Každý jsme jiný, každý máme jiné předpoklady a jiné základy pro život samotný. Přesně v tom co píšeš se poznávám, a já přijímám to že jsem prostě submisivní dívka a díky tomu jsem našla svého skutečného prince, tedy jak říká, ne prince ale rytíře na temně černém oři. Snažila jsem se ale nemám na to hrát něco co nejsem, hrát nějakou roli, teď jsem sama sebou a šťastná. Potkala jsem sice spousty egoistických hovad ale teď mám skutečně inteligentního a neskutečně chápavého a rozumného dominantního přítele, který mě zná líp než já sama sebe. Prostě některé máme potřebu sloužit mužům, jiné potřebují aby muž sloužil jim, a jiní žijí 50 na 50, Ale řít ve vztahu 50 na 50 by mě ničilo, dělat vše jen jako kompromis, neb tak to tam má být. Já mám štěstí, i když mám potřebu být skutečně jen jeho a to naprosto tak vše bez kompromisu ale pak mě za to bez kompromisu a neskutečně až moc rozmazluje. Někdy mám pocit že si ta ani nezasloužím. Ano já si nevěřím ... měla jsem se narodit před 200lety a byla bych naprosto svá ... Ale teď a tydy v té době prostě vybočuji, jsem jiná ale nepotřebuji psychology a pod, nehroutím se pod tíhou zodpovědnosti neb na to nemám ji nést a mám někoho kdo mě takových věcí zbavuje.
Prý jsem jedinečná a tomu prostě nevěřím ale vím že každý je jedinečný a to ty si, najdeš někoho kdo tě bude oceňovat taková jaká si, pokud poznáš více sebe a dokážeš si pak tu realitu přiznat. Je to hrozně těžké se s tím smířit a hlavně když jsem někde sama bez něj a o to více ráda se choulím v jeho náruči ....
Nekamenujte mě, jen jiný pohled na věc. Jak řekl Švejk, "kdyby byl každý chytrý, bylo na světě tolik moudra že každý druhý by z toho byl úplně blbej" A to s myslím i o síle osobnosti a tu já prostě silnou nemám.
