Přemýšlím, že po porodu dam dítě k adopci
Ahoj, jsem 40tt a mám deprese. Pohyby malé mě strašně bolí, na miminko se vůbec netěším a dokonce mám i myšlenky, že dítě nechci a dam ho k adopci. Necítím se ještě na to být matkou, finančně na tom také nejsme tak, abychom utáhli rodinu. Pocity že dítě nechci jsou čím dál tím silnější a to budu rodit. Vadí mi, jak se všichni vyptávají na miminko a tak,doslova mi to leze na nervy. Brečím každý večer a říkám, že malou nechci.. Když se hýbe, jsem z toho akorát naštvaná, na porod se těším jen proto, že už tam nebude, nikoliv na ní. Prosím poraďte, co mám dělat, s kým si o tom popovídat? V porodnici mám mladého doktora, který nemá moc zkušeností, proto se mi to s ním nechce řešit. Nevím, co mám dělat. Díky
- 10.04.2016 18:58:05 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.4.2016 19:49
Doporučila bych ti vyhledat psychologa se kterým to můžeš nezaujatě probrat a on ti odborně poradí. Tyhle věci se většinou po porodu zlepší a kdyby ne tak psychloga vyhledat určitě. Jen nechápu, že ti tohle dochází až ve 40. týdnu. Některé ženy musí k dítěti vztah vybudovat. Ne u všech je to bum a najednou je to pro ně vše na světě. Podstatné je o tom mluvit. Pokud by to nepomohlo pro dobro dítěte je v takové situaci lepší dát dítě někomu kdo ho milovat bude. Ale dej té malé šanci. Myslím, že časem si k ní cestu najdeš.... snad.
-
9.4.2016 20:08
V prvé řadě bych se svěřila se svými pocity partnerovi. Co na to říká? Poté bych se obrátila na psychologa. Ale ve 40 tt už mnoho času nezbývá. Může se stát, že se po porodu vše změní a miminko si zamiluješ. Ale také se může stát, že tě postihne poporodní blues a bude to ještě horší. Péče o miminko je v prvních týdnech náročná, všechny jsme si tím prošly více či méně. Děťátko adopcí dostane milující rodinu, ale musí to byt rozhodnutí vás obou a ne polovičaté. Časemby vas totiž takové rozhodnutí mohlo mrzet. Přeji, ať to dopadne dobře a vy se stanete dobrou a milující maminkou
-
10.4.2016 9:30
Holka zlatá, máš to fakt těžké!!! Jediné, co ti můžu poradit, je OKAMŽITĚ najít psychologa a vše mu tam vyklopit. Po porodu nastane ještě složitější období šestinedělí, které je fakt náročné i pro ženu, která se na mimi těší.
Nevím, odkud jsi, ale vlítni na net, zadej si své město a k tomu "psycholog", napiš si telefon a hned v pondělí mu zavolej. Pokud do té doby porodíš a nebude ti psychicky lépe, zavolej mu klidně z porodnice, vysvětli svou situaci a popros o okamžitou návštěvu, nebo popros doktora v porodnici, aby ti poradil jejich psychologa. V každé nemocnici psychologa najdeš. Tvoje dítě za tvoje pocity nemůže, ale již teď jimi trpí.....
Je hezké, že chceš tuto nepříjemnou situaci řešit, jen už je docela pozdě, vzhledem k termínu porodu... Snaž se myslet na miminko hezky a sháněj AKUTNĚ psychologa, on ti pomůže a ty se určitě nakonec budeš ze své dcerušky radovat -
9.4.2016 20:17
Také bych radila odbornou pomoc. Na druhou stranu je potřeba to probrat hlavně s přítelem. Ono řešit toto ve 40tt je docela pozdě. Co výbavička a věci pro mimi, to máte? Nebo jsi ani neměla na to chuť?
Třeba kojení rozhodně neodsuzuju, že se Ti to nelíbí. Mně třeba nevadí, ale u obou dětí jsem kojila půl roku, pak jim přišlo více vhod UM - bojkot, nevím a já jsem naopak ráda. Pro mě je zase hrozná představa kojit déle jak rok, takže jaké si to uděláš, takové to máš.
Jaké máte podmínky, kolik vám zbývá po zaplacení všeho nutného? Plno lidí má miminko, i když finance jsou horší. Jak se říká, když se chce (případně pomůže třeba rodina), tak jde vše A jak psaly holky, kolikrát je miminko venku a najednou maminka cítí lásku a miminko by nedala Takže určitě pořádně promyslet, aby vás to časem nemrzelo -
9.4.2016 21:11
Napadlo mě, jestli to není způsobeno tvou špatnou situací, že víš, že to bude těžké, tak sis "vsugerovala", že to dítě vlastně ani nechceš, aby pro tebe bylo jednodušší ho dát pryč.
Ale po pročtení to vypadá, že to tak opravdu prostě máš. A to, že se všude říká, že žena automaticky své dítě miluje, ti určitě nepřidá. Ale nevěř tomu. Je spousta žen, které si musely ke svým dětem hledat cestu. Ale často to jsou ženy, které alespoň dítě plánovaly, což není tvůj případ. Je těžké něco radit. Nevím, jaký jsi člověk, neznám tě. Ale jestli píšeš, že bys daní zvířat pryč neunesla, nevím, co by s tebou udělalo, kdybys dala pryč vlastní dítě. Teď pro tebe "nic neznamená", ale jednou by ti to třeba mohlo dojít a mohla bys litovat.
Tohle bych opravdu řešila s odborníkem a taky se svým partnerem. -
10.4.2016 10:44
Ahoj, tvoji situaci ti vůbec nezávidím. Jak už tu psaly holky, vyhledej co nejdřív psychologa. Bude třeba nejen před porodem, ale i po něm, ať už se rozhodnes jakkoli. Nechani si miminka i jeho dani k adopci bude obrovský nápor na psychiku.
Co se týče finanční situace, podle mě je to daleko menší problém než tvoje pocity. Pokud to dobře chápu, tak momentálně nemáš žádný příjem a partner ho má tak vysoký, že nedosahnete na porodné? Pak se dá rodicak nastavit na partnera a tím pádem by byl vyšší. Pak si zkus zjistit, jestli bys neměla nárok na nějaké další příspěvky. Ale myslím, že byste mohli vyjít i tak.
Přeji pohodový porod a hodně sil v rozhodování. -
10.4.2016 22:46
Ahoj, tak jak tady radí ostaní... Rozeber to klidně i s někým blízkým, nemusí to být jen psycholog, málokterý bere ihned. Kamarádka, rodina, nebo zajdi na sociální odbor (orgán sociálně právní ochrany dětí) u nás funguje i něco jako "krizové centrum". Prvně musíš vědět, jestli k malé něco cítíš, jestli ji máš ráda. Pokud ano, to ostatní zvládneš. Pokud ne a opravdu se rozhodneš dát malou opravdu k adopci, kontaktuj mě, Já sama mít děti nemůžu a o miminko bych velmi stála. Marky
-
11.4.2016 8:08
Ahoj, pročítám si všechny rady, které tady zazněly a říkám si, co vlastně očekáváš, že ti někdo poradí? Píšeš do poradny snažilek a těhulek, že své dítě nechceš a těhotenství tě obtěžuje? Opravdu se na mě nezlob, nechci být nepříjemná, ale měla byses nad sebou zamyslet. Pořídit si dítě je zodpovědnost! Píšeš, že plánované to nebylo, ale na potrat ti bylo blbé jít? Pokud jsi se rozhodla si dítě nechat, určila si mu osud narozeného dítěte a jako matka máš povinnost nést za své rozhodnutí zodpovědnost. Já si opravdu umím představit tvou situaci, mám taky psa, dva koně, kočku, barák v rekonstrukci, rodiče bez příjmů a bůhví co ještě, ale rozhodně si nemyslím, že to co by mělo jít z kola ven, je to dítě, protože ono za to také nemůže, že najednou není chtěné. Máš partnera, máš výbavičku, máš kde bydlet, jiné nemají ani to, a přesto vědí, že se musí o dítě postarat. Držím palce, ať se rozhodneš správně! Nepíšeš, kolik je ti let, možná jsi jen mladá a máš strach, ale jednou jsi se rozhodla mít dítě, ať už tím, že jsi se nechránila, měla bys mu dát šanci. Neboj se požádat o pomoc odborníka.
-
24.10.2016 22:08
Dobrý den maminko, prosím ozvi se nám. O drobečka se skvěle postaráme. Bude vyrůstat v milující rodině. Máme velmi dobré zázemí, jsme oba vysokoškoláci (já lékařka) a rodina je pro nás smyslem života. O vše kolem adopce se postaráme. Náš email: adopce2016[zavinac]seznam.cz nebo tel. 775234942
Děkujeme a těšíme se
Vlaďka a Petr -
13.4.2016 18:48
Ahoj, úplně tě chápu, jen mi není jasný proč jsi to nechala dojít tak daleko? Nebylo by rozumné se toho zbavit dokud to šlo a užívat si života a nenechat si ho zkazit dítětem? Ale ano, myslím že adopce nebo babybox nebo něco obdobného je dobrá volba pomůžeš tím někomu kdo děti mít nemůže a z nějakého důvodu je chce a ty budeš v pohodě. Ano vím že se na mě svalí spousta naštvaných maminek ale ne každý chce tohle, jsou lidi kteří chtějí v životě dokázat něco víc než ovládnout mistrovsky výměnu plínek... Ale já jsem na stejné lodi s uživatelkou co se ptá, jsem rozhodně pro adopci