Problém s přítelem

Otázku položila: Anonymní uživatelka #29668 20.9.2010 12:26

Ahoj holky
Potřebovala bych radu co dál,třeba jste některá byla ve stejný situaci.Jsme s přítelem skoro dvanáct let,vloni jsme postavily barák,postupně zařizujeme a tak jsme si na začátku roku řekly,že už si nebudeme dávat bacha a když budu těhotná tak se nic neděje,ale teď po několika měsících se přítel zbláznil a začal couvat,že si musí promyslet náš vztah a jestli to tak vlastně chce.A sex jedině pokud si zase budeme dávat pozor.Začal hodně sportovat,pořád by někde jezdil a trochu se začal vyhýbat kamarádům s dětma.
Vím že k týhle situaci přispělo i okolí,nikdo nemluví o ničem jiným než o dětech,každý se na to ptá,máma prudí pořád...Je to náročný.
Jen nevím co teď,dát mu čas až si to rozmyslí?Přijde mi to od něho prostě sobecký po tolika letech.Já tolik času nemám bylo mi 30 a jemu 32.Takže mám strach,že to nakonec nepůjde..Jsem z toho špatná.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • ahoj, kdybyste spolu nebyli jak píšeš 12 let, tak bych ti asi odpovídala trošku jinak.. naprosto tě chápu ! nestalo se mezi vámi něco po čem by přítel znejistil ? jestli třeba jste si neprošli nějakou krizí, nevěrou, nebo tak... ono dítě je velký krok - dle mě větší krok než svatba, protože dítě vás už bude pojit celý život i kdyby se mezi vámi něco pokazilo.. já si myslím, že by sis s ním rozhodně měla v klidu promluvit a říci mu své pocity.. dítě musí chtít hold ale oba, to je jasné.. nemá nějakou jinou slečnu? omlouvám se, že to tak píšu, ale také mě to napadlo-i to se může stát... já jsem s přítelem právě druhý rok a jsem těhotná,ale taky jsem si prožila dlouholetý vztah, kdy to nikam nesměřovalo, protože expřítel se mnou nechtěl žít, nic a pro mě to byl důvod k rozchodu.... držím pěsti, ať se vše zlepší.

  • zkus si o tom s přítelem omluvit, ale pokud bude mít pocit, že ho do něčeho nutíš, nebude to k ničemu. Nemá nějaké potíže, o kterých třeba nevíš nebo není v tom někdo jiný?
    Je mi tak jak tobě, přítele mám staršího o 5 let a ten zas naopak od samého začátku dítě strašně chtěl, pořád o tom mluvil, záviděl každému, kdo čekal nebo měl malé dítě. Zadařilo se i nám, týden z toho byl nadšený, ale pak absolutně obrátil. Jako by mu teprve v tu chvíli došlo, že se mu tím mění kompletně celý život, vyčítal mi, že už nemůžeme tolik cestovat, sportovat, chodit po horách, jak byl zvyklý.
    Ten jeho stav trval až do poloviny šestého měsíce, což bylo pro mě utrpení a pořádný nápor na psychiku. Zlomilo se to až když už nemohl můj pupek přehlédnout a vzala jsem ho sebou na genetiku, aby to malé na vlastní oči taky viděl. Teď už aspoň občas řekne něco k tématu, ale nějakou větší podporu od něj čekat nemůžu, takže si ani svoje těhotenství kdovíjak neužívám, i když se na miminko těším.

  • Simea20.9.2010 16:30

    Ahoj.. přikláním se k tomu, že na to má vliv tlak okolí. Nastupuju do posledního ročníku na vysoké a poslední rok neslyším nic jiného, "až doděláš školu tak bude svatba a založíte s přítelem rodinu, ne?" Je to pořád, hlavně rodina z přítelovy strany, je to zapříčiněný tím, že je o několik let starší, ale i tak.. leze mi to krkem. Vysvětluj jim pořád dokola, že ještě ne, že chceš něco zažít, zařídit si život.

    Řekla bych, že přítel se leknul toho, že se založení rodiny od něj očekává jako povinnost. To je asi to nejhorší. Protože mu to může připadat, že nemá možnost volby. Promluvte si a dej mu čas, lepší než, aby to bral jako povinnost.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 356 odpovědí a 410 242 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist