Psych. stres od muže
Ahoj, píšu anonymně, je to dost osobní. S mužem jsme manželé 7let,máme malou dceru, čekáme druhé.
Problém je v našem místě bydliště. Sestěhovali jsme se před 7 lety do obce, kde jsem vyrůstala a žijeme v domě mých rodičů (máme své patro). Teď jsme se dali do opravy starého domu po babičce (dům má spoustu otazníků, ale vlastně díky tomu, že jsme nechtěli brát půjčku, tak nám "nic jiného nezbylo"). Muž ale od začátku hlásil, že tu obec nemá rád, že nemá rád to místo, že tu nemá známé a nemá kde sportovat, nicméně se do opravy domu dal.
Nemám tu známé, vztahy se nějak zpřetrhaly díky výšce atd, ve skutečnosti taky nejsem zrovna extrovert. Muž také ne, ale v místě jeho původního bydliště nějaké známé má, jinak má také šílený problém získat nové přátele.
Jsme v situaci, kdy mi muž každou chvíli předhazuje to, že sem vlastně nikdy nechtěl, nic ho tu nebaví, neví, jestli reko domu dokončí a jestli, tak jestli tu budem vlastně bydlet. S reko nám pomáhá můj taťka, je už starší a vím, jak moc námahy ho ta pomoc stojí. Při představě, že se na domě nadře a my ho pak prodáme, mě jímá hrůza.
Jsem v kleštích. Od začátku vím, že se manžel na dům a míst netvářil, přesto jsme do toho šli a já mám teď na talíři každou chvíli špatnou náladu muže, výčitky, že tu nikoho nezná a svým způsobem mi i vyhrožuje, že ten dům dohromady nedá a že neví, co bude.
Jsem svým způsobem tvrdohlavý člověk (protože jsem trvala na tady tom místě), ale na druhou stranu se neodvážím vzepřít se nějak víc a taky mu pohrozit třeba tak, že jestli se nedá dohromady a nechce tady bydlet, tak ať se sbalí. Navíc čekáme ted druhé dítě, místo pohody a toho, aby se mě ptal na to, jestli se cítím ok, řeším ve skrytu duše jen jeho a vlastně si dávám za vinu to, že za 7let si nebyl schopný najít kamarády (za což ve výsledku taky vlastně můžu já 
) Je to crazy situace, muž není zlý, nikdy mi neublížil, co se týká materiálních věcí, mám skoro vše, co chci. Tohle mě ničí a nevím, co dělat. Už jsem v situaci, kdy jsem rozhodlá s ním odejít někam, kde se JEMU bude líbit, až mu rupne v kouli a řekne, že ten dům nedokončí. Netuším, jak by to bylo s penězi, na reko máme našetřeno, ale dům je rozbombardovaný, takže nějaký prodej těď asi nehrozí, netuším....jsou to kleště.
Na druhou stranu mám strach, aby takový člověk byl vlastně vůbec někde spokojený. Mám strach, že když se vyřeší jedna věc, začne naříkat nad něčím dalším....co s tím? Opouštět ho nechci a asi na to ani nemám koule.
Omlouvám se za slohovku.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.3.2023 23:23Sedla bych si s ním a zeptala se ho, jak si ideálně představuje místo k bydlení. Načrtni svoje ideální místo k bydlení. NO a pak teprve si sedněte na to, jaké kroky k tomu chcete udělat. On nemá povinnost se kvůli rodině seknout a jít přes sebe. Tvůj táta vám tam chodí pomáhat ze své vlastní vůle a nic by se neposralo, kdybyste dům dokončili a pak prodali. Navíc vám nebrání mu dát z prodeje domu peníze za jeho práci. V nejlepším případě je odmítne, ale gesto uděláte a uvidí, že vám jeho práce nebyla u zadku. Takže to, že teď nevidíš cestu ven neznamená, že neexistuje.
-
13.3.2023 17:10
Jako jediné smysluplné řešení mi teď připadá neřešit to tady, ale sednout si s manželem a v KLIDU a bez předsudků si velmi vážně promluvit. Vy spolu žijete, máte spolu dítě a čekáte další. Na vás dvou je, jestli ten vztah vydrží, nebo půjde do kytek. Jste tým.
Jestliže manžel tam bydlet nechtěl už od začátku, nebrala bych to jako nějaký rozmar. Spíš to, že místo mu opravdu nevyhovuje a on je tam jen kvůli tomu, že tys to tak chtěla. Zkusil to a nejspíš si uvědomuje čím dál víc, že tam to fungovat prostě nebude a padá to na něj. Proto to máš neustále "na talíři".
Manželství je o kompromisech. Kompromis ale není, pokud jde jeden těžce přes sebe - v tomhle případě tvůj manžel.
Míček je na tvé straně hřiště. Ty ho můžeš buď poslat, ať si jde, kam chce a zničit vztah, který na mě z tvého "slohu" působí jako vcelku dobrý, nebo udělat ústupek a zkusit s ním hledat nějaký společný průsečík - jiné místo, kde vám všem, jako rodině, bude opravdu dobře, pokud ti to za to stojí. To už je na tobě.
Každopádně přeju hodně sil a šťastnou volbu.
-
13.3.2023 14:33
Spíš tím, jak jste začli v místě něco budovat, tak si uvědomil, že to bude na pořád. A píšeš, že od začátku, říkal, že to tam nemá rád, nikoho nezná nemá kde sportovat....Popravdě, já se mu nedivim. My jsme s manžele hledali místi, kde se bude líbit oboum...
-
14.3.2023 18:41
Zoberte ako skoro vsetci hypoteku na novostavbu na mieste kde bude spokojny aj tvoj muz a tento dom postupne casom dorobite a nechate ako chalupu pre rodinu aj pre rodicov. Ked pridete na navstevu budete mat cez vikendy kde prespat, mozno casom zostane detom. Hlavne v nicom netlac na chlapa lebo mu prasknu nervy a necha ta samu s detmi aj s rozbombardovanym domom. Podla toho co pises uz daleko od toho nema. Tolko rokov si az takto nechat rozkazovat by si nenechal skoro ziadny chlap. Ved vseko je podla teba 😬
-
15.3.2023 14:33
Vidím tady velký problém s komunikací a také Vaše klapky na očích a to, že si jdete za svým přes mrtvoly. S manželem otázky bydlení řešíme dlouho a vždycky je to o vzájemné komunikaci, kompromisu. Názor protějšku bereme vždycky vážně. Až moc často vidím, kdy žena řekne muži se to nelíbí, ale prostě to nechá nějak šumět a pak jsou nešťastní oba. Jste spolu 7 let, musíte vědět, zda je to nějaký jeho výmysl, nebo byl opravdu nešťastný všude. Proč jste trvala na stěhování do obce ve které jste vyrůstala i když se to Vašemu muži od začátku nepozdávalo? Očekávala jste, že se přizpůsobí a bude držet hubu a krok a nosit domů peníze? Nezlobte se, ale tohle mi přijde z Vaši strany extrémně sobecké. Co jste si nadrobila, to si snězte. Manželství není vězení.
-
6.4.2023 12:18Ahoj Holky,
asi neexistuje univerzální odpověď, každému pomůže něco jiného.
Já měla stejný problém s partnerem. Psychická tyranie, manipulátorství.
Musela jsem si na to přijít sama, po rozchodu jsem vyhledala mentálního kouče a řešila to primárně s ním, určitě to není na škodu.
Andy.
