Stále doufám...
Ahojky holky, tak včera u mě byla kamarádka, která mi před měsícem oznámila, že se rozhodli s manželem pro druhé dítko a včera mi oznámila, že je těhotná. Takže v době kdy mi to řekla, už byla 2 týdny těhotná a podařilo se jí to hned na poprvé. A dnes mi má sestra oznámila tu samou novinu, jen s tím, že by měla 4. dítě a do čtvrtka se má rozhodnout, jestli si ho nechá nebo ne. Stačilo jí k otěhotnění jen to, že se její partner po styku neumyl a pak pokračovali dál... A já se cpu vitamíny, počítám ovulaci a pořád nic Dnes jsem 26.DC, tak ještě musím několik dní vydržet, cyklus mám i 32 dní. Docela by mě zajímalo, jestli tohle řešily před 100 lety naše babičky. Já bych si tak přála aby to teď vyšlo...a Vám všem, co se snažíte samozřejmě taky !!!
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.5.2010 19:30
Ahoj, mam tytez pocity, preju to vsem tehulkam, ale taky zavidim. Svagrova ma nadhernou holcicku a zrovna dnes jsme se bavily o zname, ze se asi taky snazi o mimi. Jsem 28 DC, ale mam MS i po 32DC. Tak stale cekam, nemuzu zjistovat tehu podle bolesti prsou, protoze me boli vzdy pred MS, takze proste jen cekam az to jednou neprijde. Drz se, je to tezke, ale ono to prijde az bude ta spravna chvvile. Jak u me, tak u tebe. Ja tomu verim.
-
2.5.2010 20:00
Ahoj, vím jak je to strašné, na jednu stranu jim to moc přeješ, ale na druhou je tam hrozná závist. Asi to zná každá snažilka, ale neboj, taky to přijde ) Když my jsme začínali se snažením, tak kolem mě byla taky taková epidemie těhulek a my stále nic, každou těhotnou jsem pak oplakala, ale teď jsem se naučila nezoufat, radovat se ze života a doufat, že to jednou potká i mě ) A doufám že brzy ) I kdyby to mělo být s dopomocí lékařů )
-
2.5.2010 20:19
Když jsem sem začala chodit a vlastně jsem si založila MS kalendář, tak jsem si myslela, že když závidím těhulce její bříško, tak jsem divná. Opravdu časem jsem zjistila, že je to normální. Ano, přeji každé mamince to nejkrásnější těhulkování, miminko a zároveň moc závidím. Brečela jsem jak želva... teď to beru tak trochu s rezervou . Pokud máš partnera, který Tě podrží, který pro mimi udělá první poslední, tak buď šťastná. Každý muž takový není...
Naše babičky toto téma asi moc neřešily. Prostě neměly děti. Většinou se říkávalo: Jó, Mařenka, ta nemůže mít děti, no. Ale že to bylo třeba díky partnerovi, to nikdo neřešil. Mařenka prostě nemohla a basta
Zas na druhou stranu měly některé rodiny 12 dětí, tak se ta populace tak trochu vyrovnala. A všichni třeba bydleli v jedné místnosti...no tak to je dnes vážně na sociálku )))))
Ale to už jsem tedy pěkně odbočila, pardon .