Zřejmě neřešitelný problém.

Nehodi se to do poradny, spis do denicku ale radeji bych zustala anonymni... Co delat kdyz se s nejblizsim člověkem dostanes do situace kdy zjistis ze to cim se trapis a co ti psychicky ubližuje dela vlastne naschval, aby ti to prestalo vadit a smirila ses s tim ze to takhle bude a nic s tim nezmuzes? Kdyz sobecky stoji jen za svym nazorem a pohledem a na kazdy argument vyrukuje argumentem ktery te srazi na kolena... Jak se smirit s tim ze clovek ktereho bezmezne milujes ti dela takove naschvaly a nema absolutni pochopeni pro to co nebo jak delas..
Lezim s detatkem a je mi spatne. Je mi tak spatne ze uz se mi ani nechce brecet a mam pocit ze se veskera budoucnost rozplyva pred ocima. A to jen kvuli mne, protoze mam chyby a nedokazu je uplne ovlivnit ci odstranit i kdyz se moc snazim. Proc to takhle je a co mam udelat, jak se mam chovat. Jak mam dokazat vic svoji lasku, kdyz pres to vsechno co delam a jak se snazim to stejne neni dost, kdyz to dokaze smazat par hloupych myslenkovych pochodu ktere jsou tou chybou? Je to jedno proti jednomu. On dela to co mi vadi a jemu vadi ze mi to vadi. To ze mne to vadi je vedlejsi, to ze jeho to stve - ohen je na strese a ja toho mam nechat. Vzdy jsem si myslela ze kompromisy zvladame dobre, ale zda se mi ze za jeden kompromis z jeho strany je deset z me...
Je mi to hloupe sem psat to vsechno, ale svira me takovy pocit ze v drivejsich dobach bych rekla ze mam chut se sebrat a skocit z okna... Ted je ale ze me mama a situace je tim o hodne tezsi, zvlaste kdyz cela hadka probehla v pritomnosti miminka. Mam pocit jako by mi nekdo rozparal srdce a na krk mi dal ostnaty drat...Potrebovala jsem se z toho aspon vypsat kdyz se s tim nemuzu nikomu sverit...
Hadky uz trvaji nekolik dnu v kuse, ale dneskem to vyvrcholilo. Za chudaka je ted ten protejsek a ja muzu za hadky. Jen proto ze jsem si dovolila neco rict a zacalo to hlouposti a nepochopenim.
Jeste jednou se omlouvam.