je mi 19 a stále panna
Ahoj
Nevím už co mám dělat. Dodělala jsem střední školu, nyní nastupuji na VŠ. Problém je, že jsem ještě nikdy neměla kluka a tudíž jsem panna. Příležitostí bylo pár, ale spoustě kluků šlo jen o TO, i mi to řekli, a to jsem nechtěla, a pořád jsem doufala, že se dočkám nějakého vztahu. Nyní už jsem ale přestala veřít. Nemůžu říct, že bych byla nespolečenská, občas chodím do klubů, s kamarády a spolužáky ven. Ale holt jsem nenašla nikoho, koho bych chtěla a on mě taky na vztah. Když už jsem sebrala odvahu na kluky, co se mi líbili, a já jim nejspíš také, tak to ale byli neskuteční stydlíni a zkrátka se nechytli. V mém okolí jsou stejně staří lidé jako já už dávno zadaní, nebo mají za sebou několik vztahů, nechápu, že já mám prostě tu smůlu. Jsem vcelku hezká, spousta lidí mi chválí oči, rty, vlasy, postavu hubenou atd. ale většinou když jsme třeba s holkama venku a objeví se tam nějaký kluk, tak se mnou prohodí pár slov ale jinak si všímá mých kamarádek, které ani nejsou hezčí nebo zajímavější než já. Tím pádem nemám šanci.
Na začátku září jsme měli sraz s lidma ze střední a všichni hned vyprávěli o svých vztazích, sexu, společném bydlením s partnerem atd. Jenže já k tomu nemám co říct, všíchni se baví, mají co říct, jen já mlčím. Když chtěli o mě něco vědět, tak jsem to tak nějak zakecala jako že po mě šel nedávno nákej slizkej chlap, abych to prostě nenápadně smetla ze stolu.
Během střední jsem se celkem snažila si někoho najít, ale nepodařilo se, i když jsem chodila na párty, ven, do parku, na plesy kamarádek atd. prostě celou střední se kolem mě vždycky jenom motali úchylové, velmi oškliví kluci, nebo staří dědečci, zkrátka muži, kteří mě nepřitahují a asi by nepřitahovali žádnou holku.
Naštěstí jsem neměla potřebu moc vztahu na střední a jen tak jsem někoho "chtěla", abych se vyrovnala ostatním.
Jenže ted skoro ve 20 už cítím potřebu vztahu, fakt bych si ho přála, mít někoho s kým se budu cítit dobře, bude s ním zábava, budu mít k němu důvěru atd. Ale i když jsem třeba teď o prázdninách neseděla doma, chodím občas do klubů, byla jsem u moře, kde jsem se snažila bavit se s klukama atd. jsem se nikomu "nepadla do oka".
Jako vážný problém to vidím i ve svém okolí, rodiče se mě furt vyptávaj jestli nechci volný byt, který navíc máme, at si najdu spolubydlícího a podobně a kolikrát mě máma říká, jak už by byla ráda babička a měla vnouče. Kámošky se se mnou poslední dobou moc nevybavujou, vědí, že jim s řešením jejich vztahů nepomůžu, nic mi neříkaj, protože vědí, že já s nulovými zkušenostmi jim neporadím.
Bojím se ted na VŠ, tam už kort asi nikoho nenajdu, kluci kolem 20 let chtějí zkušenou holku, né zaučovat pannu, bojím se, že kdybych si někoho našla tak mě odmítne, kvůli tomu. A je z toho začarovaný kruh. A i kdybych chtěla o TO přijít někde na diskotéce, abych nebyla panna, tak by to ani nešlo, jak by mohla proběhnout rychlovka na záchodě, když bych se potřebovala uvolnit, při prvním sexu, přece nejde vrazit ho do holky, leda s velkou bolestí, což nechci, nepřeji si mít takové vzpomínky.
Zkrátka mi tento problém narušuje život, všude kolem nás reklamy, TV, internet, všude je sex a vztahy, lidé se o tom přirozeně baví a já prostě nemůžu s žádnou zkušeností přispět, lhát nechci už takhle jsem se jednou zamotala do podobných lží. Když se budu chtít seznámit se spolužákama na VŠ bývají většinou tématy diskuze vztahy a tak. Připadám si kvůli tomu mimo. Moc mě to mrzí, že jsem prostě zůstala na ocet, i když se s klukama bavím a nemyslím si, že bych byla nějaká zastrčená.
Budu ráda, když mi poradíte, jak mám tuhle situaci "přežít", jak zvládat diskuze s lidmi o sexu a tak, když já nemám co říct, popř. jestli jste tohle někdo zažil.
Díky za přečtení, vážím si toho
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.9.2014 22:10Hezký večer
Jako bych četla svuj deník, když mi bylo kolem těch 20, s tím rozdílem, že dokud jsem nenastoupila na výšku, byl pro mě večerní život tabu, přísní rodiče Já si vždycky myslela, že muj první bude zároven muj poslední. Proto jsem čekala hodně dlouho. Až do 21. A v podstatě s prvním, který po mně fakt "šel" a nenechal se odbýt. Strašně mi to imponovalo, ani jsem ho nijak extra nemilovala, už jsem byla naštvaná, že všichni kolem mě sexují a já pořád nic, že jsem se proste nechala sbalit. No, klapalo to měsíc, druhý byl o ničem, třetí se se mnou rozešel. Obrečela jsem to, ale ne proto, že by mě tak chyběl ale proto, jaká jsem blbá husa, že jsem se tak spletla. Jak jsem psala, věřila jsem do té doby že muj první bude muj poslední. Moje rada zní...Netlač na pilu, nesnaž se za každou cenu o to přijít, myslím, že Tvuj přistup se naprosto super, rozhodně lepší, než se nechat v 15 povalit za diskotekou do travy a pak si prakticky nepamatovat, s kým že to bylo. Až bude čas, on se někdo objeví a nemysli si, že chlapi chtějí jenom zkušené ženy. Pokud to není vyložený holkař, co sbírá zářezy (a i u těch jsou panny vysoce ceněné), tak to naopak ocení. A možná bude i trošku nervozní, což rozhodně neuškodí, bude se víc snažit. Chlap, co za to stojí bude rád, že je první, pokud by Tě nějaký kvuli tomu odmítl, tak mi věř, že rozhodně není typ na vztah ani bližší zkoumání. On se někdo objeví, co se toho týče, tak VS v tomhle nabídne neskutečné množství neprobádaných možností Jak já Ti na jednu stranu závidím, svou rodinu bych neměnila, ale na období VS vzpomínám jako na své nejpohodovější období. -
23.9.2014 6:52já vždycky říkám že najít toho pravého dá práco, protože po světě běhá spoustu levejch
Někdo se spokojí s těmi levými, a tráví s nimi celý život (aby nebyl sám, aby to nevypadalo blbě....)-sama jsem osobně pro to s nimi neztrácet čas a vyhlížet toho pravého. Můj první sex- to bylo po střední a šlo mu jen o to- štvalo mě to, ale poučila jsem se (sexuální divočinu na vejšce jsem pozorovala a bavila se tím).Pak jsem měla vztah, bydleli jsme spolu ale nějak jsem cítila že to není ono (ale nedokázala jsem to racionalizovat a tak to trvalo 4 roky než jsem si to v sobě potvrdila, a než se moje pocity potvrdily v různých věcech jako je nevěra a lhaní z jeho strany) a pak jsem se rozhodla věnovat sobě, kariéře tomu co mě baví...Došla jsem k názoru, že vlastně chlapa nepotřebuju a že bych si musela sednout z někoho na zadek No a bylo mi 27, objevil se můj muž a do 14 dní u mě bydlel. A bydlí tu už 8 let ... najít mezi levými tohoho pravého prostě někomu tvá dýl. Nikam nespěchej buď sama sebe a věnuj se sobě, možná potřebuješ zapracovat na seberovozvoji aby ses přijala jaká seš, nesrovnávala se s ostatními a neřešila jak to mají oni a jak ty. Každý je jedinečný i jeho cesta za láskou
-
23.9.2014 8:04Ahoj
Úplně jsem si zavzpomínala na střední školu a vysokou... Chápu tvoje pocity.. taky mi každý říkal, že jsem moc hezká štíhlá modrooká blondýnka...i když jsem si nevěřila (tvrdší výchova). Byla jsem ale zároveň ve třídě ta, která nejen všechno vyřizovala, ale taky "vrba třídy". Holky mi říkaly svoje pocit naprosto stejné, jako máš ty. Taky jsem byla panna, ale měla jsem na to jasný názor. Chtěla jsem být první u muže, kterého budu naprosto milovat, a tak jsem si počkala dýl. Některé kamarádky ze stejných pocitů, které máš ty, se vyspaly s klukama při první příležitosti, která se naskytla - na diskotéce s někým, koho pořádně ani neznaly, s mladým vojákem, kterého ale už nepotkaly, s někým jen tak na hřišti... a důvod? Nechtěly už být pannou! Cítily se trapně, že ještě žádného neměly. A výsledek? Potom za mnou chodily s pláčem, že to neměly dělat, že na to vlastně vůbec nebudou vzpomínat s láskou.. a že mi závidí, že si to nechávám až pro toho pravého, že je to moc romantické. Některé se sice vyspaly s klukama, o kterých byly přesvědčené, že jsou ti praví a nakonec to skončilo rozchodem, ale měly z toho aspoň lepší pocit (pokud se s nima nerozešli krátce po sexu, protože chlapci dosáhli svého...), jak ty, které to udělaly jen "aby nebyly poslední". A jak jsem dopadla já? I když jsem chodila s jedním klukem, nevyspala jsem se s ním a byla jsem moc ráda, ukázalo se, že nestál za to. Ten pravý se našel ještě o něco později. Ve 24 jsem se vdávala a oba s manželem jsme šťastní, že jsme byli pro sebe oba ti první, že jsme měli to poprvé spolu po svatbě a teď máme už několik roků šťastné manželství.
Televize a časopisy atd. - všechno se točí kolem sexu.. ale reálný život je úplně jiný! A pokud bude chlap, který tě nebude chtít jako pannu, tak ti za to vůbec nestojí! Chlap, který o tebe bude stát opravdově a bude tě milovat a nepůjde mu jen "o to jedno", tak si bude moc vážit, že nejsi rozdávačná a jsi jeho první
Takže vydrž a zkus si život užívat a ten pravý přijde! -
22.9.2014 22:31Není kam pospíchat. Můj první byl v prváku na výšce (mj. jsem byla pro něj taky první). Jsme spolu 12 let a z toho 3 roky manželé. A rozhodně by se nedalo říct, že jsme na sebe zbyli.
-
23.9.2014 10:41
Ahojík,
taky jsem při čtení tvého příspěvku vzpomněla na střední a vysokou školu. Já byla panna až témeř do svých 22let. Měla jsem to štěstí, že jsem kolem sebe měla několik kamarádek, co na tom byly stejně jako já. Nemohly jsme žádná najít kluka, se kterým bychom navázaly vztah a o kluka jen nas sex na diskotéce žádná z nás nestála.
U mě taky nebyl problém co se týče vzhledu, jen sama vím a ostatní to taky říkají, že se málo usmívám, není to třeba tak i u tebe? Na úsměv totiž kluci hodně dají
Jinak já pak svého prince našla, úplně náhodou, když jsem si řekla, že na to kašlu někoho pořád vyhlížet, našla jsem si fajn brigádu a nový kamarády a už to bylo... a teď je z něj i můj manžel. Byl překvapený, že jsem stále panna, ale byl rád a poprvé byl dost nevózní
Určitě potkáš někoho, s kým ti bude dobře - vysoká škola je na to jak dělaná, spousta nových lidí! -
23.9.2014 11:12Chápu, že tě to trápí, ale myslím, že zbytečně
To, že jsi panna, nemáš napsané na čele, nikdo kromě tebe to nemusí vědět. Možná moc tlačíš na pilu a tím kluky trošku odrazuješ a naopak přitahuješ ty, který tě berou jako snadný úlovek... Rozdat si to našpinavejch záchodech, abych nebyla panna mi přijde naprosto ubohý a nedůstojný. Poprvé to většinou není nic moc, člověk je vyjukanej a má strach, ale kvůli pár minutám, který to bude trvat se nemá cenu trápit a už vůbec ne nějak ponižovat. Každý to zažil, někdo dřív, někdo později. Mě je 26, své poprvé sem si odbyla v 16ti a vůbec to za to nestálo. Sice sem s tim klukem byla ještě další dva roky, ale dnes si říkám, že to byl neuvěřitelnej blbec a nevim, co mě to tenkrát napadlo 
Teď mám dva roky přítele a budeme se brát. Je to můj čtvrtý partner, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby byl teprve první Pro život ti totiž stačí jen jeden člověk a věř mi, že mu bude úplně jedno, jestli si před ním už s někým spala... Naopak, si važ toho, že máš něco, co spousta tvých kamarádek už dávno ztratila a věřím, že většina s někým, kdo za to vůbec nestál... Vždyť v poslední době si dokonce některý ženský nechávaj s pomocí plastický operace vytvořit znovy pannenskou blánu Ono si musíš uvědomit, že chlapi kecaj a platí, že kdo o tom mluví nejčastěji, tak kecá nejvíc 
Kdyby žádnej nestál o pannu, tak by musely být panny všechny holky, protože by nikdo nechtěl být ten první Vždyť si to vem, pokud by platilo, že muži jsou lovci, tak proč lovit něco, co už ulovilo spousta lidí před tebou, když můžeš mít něco, co ještě nikdo něměl Netrap se, jistě se brzy někdo najde Neponižuj se vážně netlač na pilu. Zkus se na to chvilku vykašlat a věnovat se tomu, co tě baví a užívat si čas, který máš sama pro sebe, možná se budeš divit, jak rychle se ten pravý najde -
24.9.2014 21:15
Buď v klidu, mně je 25 let a jsem panna.
