Včera jsme vyrazili na nákupy do Ikey. Nebrali jsme si ani kočár ani vozík a nechali Mildu jít po svých. Naštěstí to bylo bez problémů a děti šly vzorně s námi. Pak se zastavili u jednoho sloupu s hracími prvky, co tam mají. Nařídila jsem Lumčovi, ať Mildu hlídá, aby nikam neutekl a my s manželem jsme se zatím dívali po tom, co jsme potřebovali. Samozřejmě jsem jedním očkem pořád koukala po dětech. Mildu to za chvíli přestalo bavit a vyrazil za námi. S Lumčou to však ani nehlo. Já šla za Mildou a manžel vyrazil k Lumčovi, že budeme pokračovat dál. Tak mu říkám: "Zeptej se ho, kde má Mildu!" Manžel mi pak zbytek jen vyprávěl, protože já běhala mezi regály za tím menším raubířem. Došel k Lumírovi a ptá se ho: "Kde máš Milana?" Lumča aniž by zvedl hlavu od obrazovky ukázal doprava a řekl: "Tady." "Jsi si jístý?" zeptal se ho manžel. "Jo," znovu nezvedl hlavu. Pak se konečně podíval doprava a vyděšeně vyskočil, když zjistil, že tam nikdo není. Pak si všiml, že Milda je se mnou, tak se uklidnil. No, máme chůvu k pohledání. :-D