A.t.i

Asi jsem vážně nějaký cholerický psychopat, co nedokáže vyjít vůbec s nikým. Nebo už nevím, co dělám zase blbě.
Máme přízemní domek s okny směřovanými do ulice. Na naší straně ulice podélně parkují auta. Samozřejmě je to tu jak kdekoliv jinde, boj o každé parkovací místo. To mi ale nevadí. Problém je v tom, že soused, co bydlí naproti má náklaďák. Nestojí tam sice pravidelně, ale staví nám to před okna. Pokud si tam na odpoledne zastaví a pak zase odjede, tak mi to nevadí, nebo když tam stojí, když jsme v práci. Stejně než dojedeme domů, tak je tma, takže nějaký náklaďák před okny neřeším. Ale teď přes svátky to tam zase zastavil a tak, že tu plachtu měl před oknem do synova pokoje. Takže jsme tam mohli svítit i v pravé poledne. U ložnice by mi to nevadilo, tam se chodíme akorát vyspat, ale syn by snad mohl mít v pokojíčku aspoň trochu světla. Dnes jsem chlapa potkala, tak jsem ho požádala, jestli by nemohl parkovat před tím druhým oknem, že tam nám to nevadí, ale tam kde stojí teď, že má syn pokoj a už 4 dny tam má naprostou tmu. Chlap na mě hned spustil, že on je invalida a chce to mít před barákem. Nikdy na mne nepůsobil dojmem, že by měl nějaké zdravotní potíže, takže mne ani nenapadlo, že by mohl být invalidou. Je to pan podnikatel, co jinak jezdí luxusním autem a nikdy u žádného auta neměl za oknem cedulku ZTP. Takže se tak může maximálně rozčilovat, ale bez ZTP si těžko vydupe nějaké lepší parkování. Ale to je jedno, nehodlám se s ním hádat. A ještě na mne spustil, že když se mi to nelíbí, tak si mám zařídit před svým domem vyhrazené parkování. On mě tak vytočil, že jsem vážně přemýšlela o tom, že ty prachy obětuji a to parkování si tam zařídím. Pak mne napadlo, že vezmu všechny naše auta a postavím je před barák, aby tam permanentně stály a nemohl tam parkovat. To jsem vážně chtěla tak moc, když jsem chtěla, aby o pár metrů popojel a stával před jiným oknem?