Mám obavu, že tímto možná strhnu šílenou diskuzi, ale nedá mi to nezeptat se. Jakou máte představu o žesnké a mužské roli ve společném soužití a péči o dítě?
Jde o to, že nedávno se manžel bavil na toto téma s jedním svým kamarádem. Kamarád se už delší dobu soudí o syna. Přestože s klukem byl on na rodičovské, má všechny možné psychologické posudky v jeho prospěch, syn (myslím, že je mu tak 7 let) prohlásil, že chce být u otce, tak soudkyně bez dlouhého přemýšlení přiklepla dítě do péče matky. Neznám je nijak zvlášť dobře, ale nabyla jsem z nich dojem, že maminka otěhotněla jen proto, aby si ho udržela (stejně jim to nevyšlo), o kluka nikdy moc zájem nejevila. Ne že by ho zanedbávala, ale prostě takový přístup, že raději šla do práce, s klukem byl on, když přišla z práce, tak byla "unavená" a neměla na kluka čas. A teď ho chce do své péče hlavně proto, aby tomu chlapovi co nejvíc ublížila (můj dojem, třeba se pletu). 
A začali řešit, že ještě v generaci našich prarodičů to bylo jednoznačně dané, že žena se starala o domácnost, děti, byla v kuchyni atd. Muž zase zabezpečil rodinu finančně, postaral se o dům atd. V generaci našich rodičů se ty rozdíly začaly stírat a v naší generaci už nejsou rozdíly téměř žádné, není-li to přímo obráceně, že chlap je v domácnosti a ženská nosí peníze.
A tak jsme se do tohoto tématu pustili i doma. Já na to řekla, že mně vyhovuje model prarodičů (a myslím, že manžel to má obdobně), ale nesetkávám se s moc velkým pochopením ve svém okolí. Spousta lidí se diví, že jsem byla s Milánkem na RD 4 roky dobrovolně a raději v práci dala výpověď. Nešoupla ho už ve 2 letech do nějakého ústávku a nedělala aspoň na částečný úvazek. Že jsem teď na pracáku a do práce se zrovna moc nehrnu. A když už, tak bych chtěla úvazek na 4-6 hodin. Že beru za naprosto přirozené, že děti odvedu do školy/školky, vyzvednu, udělám úkoly, vyřeším kroužky, oběhám doktory atd. Že v tomto směru se jim táta nevěnuje. Když musel, tak to dělal. Ale mně příjde přirozenější, že to dělá máma. Manžel se dětem věnuje, hlavně Milanovi (spolu si rozumí víc), ale v takových těch "chlapských" věcech.
Dokonce jsme doma mluvili o tom, že bych zůstala doma. Dřív jsem se o to nezajímala, myslela jsem si, že to jde do 7 let dítěte být zdarma doma, ale na pracáku jsem se dozvěděla, že pokud je 2 a více dětí, tak je ta možnost až do 15 let. A manžel na to řekl, že to ještě probereme. Takže o tom asi přemýšlí, že bych byla doma a finančně to všechno táhl sám. Protože když jsem chodila do práce a museli jsme se nějak střídat, tak pochopil, jak je to náročné a stresující, ba dokonce i finančně nám to uškodilo.
Takže jsem vážně tak divná, že netoužím a nikdy jsem netoužila po budování nějaké kariéry, že smysl svého života vidím v péči o děti, ve vaření, pečení, uklízení...? Nenajdu aspoň jednu zpřízněnou duši, která to má nastavené podobně a raději by byla nebo dokonce je takovou "stepfordskou paničkou"?