A.t.i

Dneska hroznej den. Ráno jsem jela se synem k doktorce a už začínalo trochu sněžit. Když jsme ale jeli zpět, tak už chumelilo pořádně. Nejezdím moc často, ale zásadně ten den, co potřebuji někam jet, příjde něco podobného. Silnice už byla hezky zasněžená a silničáři samozřejmě nikde. Ale nevypadalo to tak zle, už jsem jela za horšího počasí. Jenže tentokrát smyk. Můj první smyk, pokud nepočítám, že mi párkrát podklouzl zadek, ale hned jsem to srovnala. Dneska ne, auto bylo neovladatelný. Lítala jsem ze strany na stranu a s autem nešlo nic dělat. Z jedné strany sráz, tak jsem se jen modlila, abychom tam neslítli. Nakonec jsem vletěla do protisměru a zapíchla auto za krajnicí. To byla ta lepší varianta. Sice se auto trochu zhouplo, takže jsem se bála, že se přetočí na sřechu, ale nakonec jsme to ustáli. Měla jsem šílený strach, když vzadu seděl syn. Naštěstí ani jemu ani mně nic není a auto je také v pořádku. Domů jsem ještě dojela. Sice jsem jela tak 20 km/hod, ale dojela. Ale doma jsem se sesypala, bylo mně úplně zle a brečela jsem, když jsem si představila, co vše se mohlo stát.