Dneska jsme neměli v plánu jít na hřiště, protože Natálka je nastydlá, ale nechali jsme se přemluvit a po cestě ze školky na jedno hřiště s pár maminkama skákli. Hřiště veliké, několik vchodů, kolem něho 3 baráky a průchody v nich. Na hřišti bylo spoustu dětí a taky velká a široká socha zvířete, přes kterou není všude vidět. Natálku vidím naposled na klouzačce, Daník po mě chtěl kapesník tak ho hledám, pak kouknu kde je ta Natálka a nevidím jí. Začnu jí hledat, Natálka nikde, ptám se maminek a Daníka, nikdo jí neviděl. Vchody otevřené a na zemi jsem našla jen její čepičku. Začnu panikařit hledat jí, maminky mi pomáhají. Vyběhla jsem ven od těch baráků, protože tam je silnice a ptám se kolemjdoucích, zda jí někdo neviděl a kdyby jí viděl někdo, ať jí přivedou na hřiště. V hlavě se mi promítá  ten nejhorší scénář, že jí někdo unesl :-( Ale zase jsem si říkala, že by určitě křičela a že by si toho snad někdo všimnul, tak jsem si říkala, že furt utíká, tak někam utekla, no jo ale kam, je spoustu možností, tak furt hledám, jednou jsem se vrátila, nikdo jí nenašel, šla jsem znovu hledat k silnici a už jsem si říkala, že zavolám policajty. Když jsem se ale po chvíli vrátila, kámoška na mě křičí, že jí našla. Uffffff to byla úleva...... Ptám se jí kde byla? Zdrhla do jednoho z domů a byla vysmátá ve druhém patře :-D No myslela jsem, že jí přetrhnu, ale byla jsem ráda, že se našla a šíleně se mi ulevilo, nikomu to nepřeji zažít. Takže příště raději zase skákneme na naše malé hřišťátko, kde jí všude vidím a kde není milión dětí. Já ty velké hřiště prostě nemám ráda, uhlídat dvě děti, je nadlidský úkon a ještě ty moje, je dvoujnásobný nadlidský úkon :-D