Naše snažení
Jo, pamatuju si to jako dnes.... Byl březen loňského roku, když jsem se nastěhovala ke svému současnému manželovi....
350 KM daleko.... Ale bylo jasno, vemu dceru z prvního manželství, a chytím příležitost za pačesy.
V tu dobu jsme se taky začali snažit o potomka, a co si budeme povídat, chemie nad námi vládla, přece jen, byli jsme konečně pořád spolu a plánovali budoucnost...
Ups, najednou září, a žádost o ruku, a vezmeme se ještě v Prosinci, ve zasněžené roubence, bude nám sněžit štěstí, tak sand i toho miminka se dočkáme.
Pohádková svatba, užasný manžel po mém boku, a doma v albu pozitivní těhotenský test. Nemohlo to být lepší. Co víc by si babička s dědečkem měli pod stromeček více přát,než další vnouče?
23.12.2015 Slzy, pláč, "Proč my?"....
Nenechali jsme to,aby nás to ovládlo, a byli jsme jen my tři.... jen my tři a náš ranní teploměr, a ovulační testy....Milujeme se, jednou to výjde.
Květen, Máj, Lásky čas, spousta testu...hromonální profil, spermiogram, plánované početi, folikuly rostly, praskaly, všechno bylo super, tak kde je chyba?...
Září letošního roku....21.9 proběla LPSK, a závěr? Srůsty po APPE, ale jinak? Vše super, pruchozí, nikde nic,co by bránilo početí našeho potomka...25.9- nejplodnější den v mém měsíci.... 4dny po LPSK....
Ale co bych to byla za "snažilku" kdybych to nezkusila, bylo pohnojeno, profouknuto, a jak říkal DR. na co čekat, něják se to miminko do bříška dostat musí....
Teď začíná poslední fáze mé naděje...Zadaří se po LPSK, či nám 20.10 v Gennetu bude doporučeno IVF? CO bude vlastně dál?
Nespokojím se s jednou dcerkou, chci velkou rodinu, chci víc té lásky, které se dostává hlavně těm, kteří o ni vcelku ani moc nestojí.
A CO MY? A co my, co každý měsíc koukáme na sněhobílé testy, my, co si nepřejeme nic jiného než nosit srdce pod srdcem, naplnit naší náruč dalším uzlíčkem radosti a štěstí....
Pokud existuje něco mezi nebem a zemí, nebo Bůh, za co nás všechny "snažilky" trestá? Kde je vlastně spravedlnost?....
Věřím , že každá z nás, se jednou dočká...
Musí....
I já se dočkám....
350 KM daleko.... Ale bylo jasno, vemu dceru z prvního manželství, a chytím příležitost za pačesy.
V tu dobu jsme se taky začali snažit o potomka, a co si budeme povídat, chemie nad námi vládla, přece jen, byli jsme konečně pořád spolu a plánovali budoucnost...
Ups, najednou září, a žádost o ruku, a vezmeme se ještě v Prosinci, ve zasněžené roubence, bude nám sněžit štěstí, tak sand i toho miminka se dočkáme.
Pohádková svatba, užasný manžel po mém boku, a doma v albu pozitivní těhotenský test. Nemohlo to být lepší. Co víc by si babička s dědečkem měli pod stromeček více přát,než další vnouče?
23.12.2015 Slzy, pláč, "Proč my?"....
Nenechali jsme to,aby nás to ovládlo, a byli jsme jen my tři.... jen my tři a náš ranní teploměr, a ovulační testy....Milujeme se, jednou to výjde.
Květen, Máj, Lásky čas, spousta testu...hromonální profil, spermiogram, plánované početi, folikuly rostly, praskaly, všechno bylo super, tak kde je chyba?...
Září letošního roku....21.9 proběla LPSK, a závěr? Srůsty po APPE, ale jinak? Vše super, pruchozí, nikde nic,co by bránilo početí našeho potomka...25.9- nejplodnější den v mém měsíci.... 4dny po LPSK....
Ale co bych to byla za "snažilku" kdybych to nezkusila, bylo pohnojeno, profouknuto, a jak říkal DR. na co čekat, něják se to miminko do bříška dostat musí....
Teď začíná poslední fáze mé naděje...Zadaří se po LPSK, či nám 20.10 v Gennetu bude doporučeno IVF? CO bude vlastně dál?
Nespokojím se s jednou dcerkou, chci velkou rodinu, chci víc té lásky, které se dostává hlavně těm, kteří o ni vcelku ani moc nestojí.
A CO MY? A co my, co každý měsíc koukáme na sněhobílé testy, my, co si nepřejeme nic jiného než nosit srdce pod srdcem, naplnit naší náruč dalším uzlíčkem radosti a štěstí....
Pokud existuje něco mezi nebem a zemí, nebo Bůh, za co nás všechny "snažilky" trestá? Kde je vlastně spravedlnost?....
Věřím , že každá z nás, se jednou dočká...
Musí....
I já se dočkám....
26.09.2016 12:02:19
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.