Druhá část mého deníku by měla začít hlavně tím, že jsem se dnes přehoupla do 18tt a už dva dny nepociťuji ty šílené těhotenské nevolnosti. No ach já naivní, marně jsem doufala, že 12tt nevolnost skončí, pak že teda určitě už 15 tt. No , ale dočkala jsem se,to je důležité,doufám, že až to odešlu, že žádná nevolnost jak na potvoru nepříjde :D.

Prvotrimestriální screening dopadl na výbornou z čehož mám teda neskutečnou radost, a už jsem "byla" zase klidnější, než jsem byla v prvních týdnech.
To slovo " byla" tam je z důvodu, že v 15tt se našemu človíčkovi zachtělo vykouknout na svět, ale naštěstí nám pomohli. Kontrakce zahnali, a my jsme stále 2v1. No, sice DR.tvrdí, že do termínu nevydržíme, ale já sama tak vnitřně vím, že ten uzlíček ve mě určitě tuší,jaký mám strach z porodu už někdy ve 24tt,a ještě 150 km od domova a určitě budeme ještě přenášet. Dopujeme se léky,odpočíváme, mluvíme spolu, a nejraději komunikuje se svou velkou sestřičkou, na kterou reaguje kopáním.A i já tak vnitřně cítím, že 2v1 vydržíme minimálně do termínu. Díky tomu "předčasnému příchodu na svět" jsem se začala na běžný den dívat úplně jiným pohledem. Více relaxuji, mluvím s bříškem, hýčkám ho hlazením, a celkově si myslím, že mě tato situace dost zklidnila, a jen tak mě něco z míry nevyvede.
Zatím teda doufám,že se mi vyhnou další těhotenské neduhy,protože si myslím,že jsem si to už vybrala dostatečně, a nenapadlo by mě, že s našim vytouženým miminkem příjde taková vlna strachu, která mě zaplavila hned po narození mojí princezny.
Pohlaďte pupíky a užívejte si těhotenství :)