Narodila se mi holčička jménem Adélka

5.12.2012 15:22

Měří 49 cm a váží 2,90 kg
Porod byl přirozený na sále ,
probíhal v porodnici NH Hospital, a.s., Nemocnice Hořovice

Jak mi Adélku přinesli čerti


5.12.2012 - datum narození mé dcery Adélky.....

Noc před tím jsem moc nespala, byla jsme již po termínu a v hlavě se mi honilo spousta myšlenek. Bylo 1:30 v noci kdy mě vzbudili bolesti v podbříšku, nejdřív jsem si říkala ááá to jsou ty posličci o kterých všichni mluví. Ale pak jsme začla ty "poslíčky" sledovat a ono to bylo pravidelné po 8 minutách. šla jsme na záchod kde jsem objevila na toaletnm papíře svěloulinkou krev, tak jsm ese šla osprchovat a pomalu budit manžela že radši pojedeme. Ten samozřejmě vyskočil co se děje, tak jsem mu řekla že kontrakce po minutách, ať si jde v klidu udělat kafe a pomalu pojedem. Byl oblečený v momentu a pil kávu a pořád se mě ptal jak mi je. Každá moje odpověď byla vychechtaná že to odřídím sama, že ho stejně pošlou domů Do porodnice jsme dorazili ve 4:30 kdy mi natočili monitor a udělali prohlídku s verdiktem otevřená na 2. Sestčička došla na chodbu pro manžela že se může jít převléct a jdeme na sál. Oba jsme byly vyjukaní že ho neposlali domů. Na sále mi dali kapačku s antibiotiky s tím že při lonském potratu v 17 tt byl pozitivní a letos negativní tak pro jistotu, souhlasila jsem. Po vykapání antibiotik přišel na řadu klystýr. Porodní asistentka mi před každým zákrokem vše vysvětlila co a jak a zeptala se jestli tam má manžel zůstat. Ten se nechtěl hnout a tak byl přítomen i klystýru Ale vše OK. Pořád mi bylo do smíchu, kontrakce postoupili z 8 minut na 5. Bylo 7 hodin a porodní asistentka se s námi rozloučila že se střídá směna. Příšla jiná, která byla stejně ochotná by mnohem starší. Přišla i jin´á lékařka, tu kterou jsme znala z loňska a byla jsme za ní moc ráda. Po vyšetření nález - otevřená na 5, prý mi prasknou vodu a půjde to rychle, ano to jsme si myslelei všichni Vody vyteklo strašně maličko, až se Dr. divila a tak se natáčel monitor častěji, jestli je maličná OK. Kontrakce stále po 5 minutách. Další vyšetření bylo za hodinu a výsledek stále stejný, jen se mi bolesti podbřišku přesunuli pěkně do zad a já začala pociťovat co to jsou ty pravé bolestivé kontrakce. Manžel do té doby koukal na televizi, a pak už viděl že mi není do smíchu a začal se mnou chodit po místnosti, chodil se mnou i na záchod, prý pro jistotu.

Byl mi nabídnut epidurál, na který jsem ráda přistoupila, protože s ním má kladnou zkusšenost z loňského roku. No ale chybička se vloudila, epidurál byl sice píchnut, ale bohužel se netrefili pro mou křivou páteř. Takže jehla v zádem sice byla ale v podstatě k ničemu. Kontrakce se zkrnuty, nachozené kilometry po sále, horká sprcha ani manželo masáže zad absolutně nepomáhali. Byla jsme už unavená, udýchana, v krku sucho, pořád mi nosil čaj. V mezičasech mi natáčeli monitory, jenže poloha v leže vyla to nejhorší co mohlo být, at na boku nebo na zádem. bolesti do zad byly hrozné.Chvilka mi tekli slzy. Už jsem nesledovala čas, až najednou vím že jsme měla natočený monitor a už mě to nutilo tlačit, jen vím že jsem v slzách zařvala na manžela ať pro někoho dojde že už fakt musím. Přišla porodní asistentka, že kontrakce jsou po minutě (opravdu jsem nevnímala čas) a že tlačit nesmim že na to nejsme dole připravená ( no bodejt jo, pořád otevřena na 5) ale já prostě musel atlačit, už to nešlo. A najednou jen vím že se na sále obkevil primář, a s úsměvem mi řekl ať si tlačím že na to čeká od rána (asi se dobře vyspal ) No a já začla, nevím kolik vylo hodin, nevím kolik bylo na sále lidí, nevím kde stál manžel, ale naše štěstí v podobě Adélky se narodilo asi na 12 zatlačení s mým řevem 5.12.2012 v 15:22 hod s mýrami 2900 g a 49 cm.

Po tom co malá vykloukla jsem začala vnímat všchny ty lidičky co byly na sále, mojí Dr, pana primáře jak mě začíná šít, dětskou doktorku jak si malou přebírá. Manžela se ptali jak se bude malá jmenovat a on jim nebyl schopen odpovedět jen na ní koukal, odpověděla jsem já pak mu dětská sestřička říká jestli si chce malou vyfotit, tak už začal vnímat a fotil. Pak mi řekli že dají malou na chvilku do inkubátoru ohřát a dali mi jí pohladit. Já jí hladila po vláskách a slíbila jí že se brzy uvidíme. Primář dokončil šití a nás s manželem nechali 2 hodiny na sále o smaotě při ztlumeném světle. Nejdřív jsme oba mlčeli a koukali na fotky ve foťáku. pak jsme začali vše rozebírat a já ačkoli jsem byla před porodem zařeklá že tam manžela nechci že ho to od všeho odradí, jsme nakonec byla ráda že tam byl a podpořil mě, třebas jen tím že se mnou chodil po místnosti.

Za Adélkou jsme se po těch 2 hodinách byla podívat a pořád byla krásně v teploučku v inkubátoru. Se sestřičkami jsme se domluvila že si k sobě malou vezmu ráno, že se prospím, v čemž mi bylo v klidu vyhověno.

Od toho okamžiku svou dceru, která je vymodlená (kdo mě zná můj příběh zná také) miluji víc než sama sebe a děkuji za to stvoření a děkuji sobě a manželovi že jsme jí mohli dát život.



Vím že je článek dlouhý, ale pro toho kdo hledá informace tak jako já posledních 9 měsíců, třebas pomůže.