Holky, po skoro 2,5 letech marného snažení o miminko (a dvou neúspěšných IUI) se ze mě začíná stávat můra protivná. 
Navenek se ještě celkem obstojně (až na výjimky) ovládám, ale vnitřně jsem zlá, sprostá, podrážděná a plačtivá. Prostě frustrovaná. Mám pocit, že už nemůžu dál.
Na 3. IUI jsem tento měsíc jít nechtěla s tím, že se posnažíme normálně (nemáme zjištěný žádný zdravotní problém). Samozřejmě ale - jak naschvál - jsme celou ovulaci oba promarodili a proleželi s průjmem a zvracením. To si říkám: dělá si to už prdel? 
Říkám si, že všechno má svůj důvod, všechno je, tak jak má být. Ale proč???? 
Fakt už jsem pekelně nasraná.