Narodil se mi chlapeček jménem Alexandr

31.12.2014 3:44

Měří 49 cm a váží 2750,00 g
Porod byl přirozený na sále a trval 460 minut

Porod začal v úterý 30. prosince prasknutím plodové vody v osm hodin večer. Ještě den před tím jsem dělala zkoušky na řidičák a v ten den chodila po nákupním centru a sháněla kojící košilku do porodnice (kterou jsem nesehnala), abych si konečně mohla sbalit tašku a dárek pro manžela k svátku (ten jsem taky nesehnala, nestíhalo se, nakonec se rozhodl otevřít ten největší dáreček sám od sebe). Přišla jsem domů, zapla si film, že jako tašku sbalím až zkončí. Pět minut před koncem najednou rána s rupnutím, myslela jsem si, že mě malý silně kopl, ale něco uvnitř mi říkalo, že mi praskla voda. Rychle jsem si stoupla, sáhla si na kalhotky, stres, jen to ne, nic, ruka suchá. Manžel hned, co se děje. Říkám nevím, musím na záchod, jestli mi nepraskla voda. Než jsem došla k záchodu, ruka byla vlhká a než jsem udělala další krok, lilo ze mě po kýblech. Teď taška nesbalená, tak rychle balit, jenže kde jsou věci, kde je taška, nemám košile, co si vlastně mám vzít s sebou. Manžel v tu chvíli nepoužitelný, vystresovaný víc jak já. Musela jsem se uklidnit a v průběhu toho, kdy ze mě lila voda po celém bytě, jsem chodila a něco házela do tašky. Když jsem si šla pro kalhotky, ujela mi noha po plodovce, já uklouzla, spadla a strhla na sebe klávesy, naštěstí spadly vedle mě. Naražená ruka, rychle vstát, dobalit, opatrně chodit po té kluzké, mazlavé tekutině, abych neskončila znovu na zemi. Vzala jsem si na sebe několik poporodních vložek a jelo se. V autě jsem už začínala cítit tlak na konečník. V porodnici mě vyšetřili, voda ze mě tekla jak z kohoutku, teď (týden po porodu) je nakonec jasné, proč jsem přibrala 12 kilo, opět jsem na původní váze, jako bych ani nerodila. Plodovky bylo opravdu neuvěřitelné množství. Poslali mě do boxu, malý se tlačil ven, ale protože se chystal na svět o 3 týdny dřív, porodní cesty nebyly absolutně připravené. Hlavně, že den před tím na poradně sice gynekolog říkal, že to vypadá, že můžu každou chvíli rodit, ale sestra při natočení srdečních ozev oznámila, že děloha je klidná, porod se nechystá. No, druhý den na to mi praskla voda . Nebudu rozebírat vše do podrobna, prostě bolest neuvěřitelná, představovala jsem si všechno, ale tohle mě až překvapilo. Myslela jsem, že mě to přetrhne v půli. Když už bylo konečně po všem, uslyšela jsem křik a viděla našeho miláčka, byla jsem sice vysílená a mimo sebe, ale ten pohled stál za to, že něco takového vůbec ve mě mohlo růst .. přikládám fotku našeho broučka, když mu byl jeden den. Mimochodem, dneska už slavíme týden A kdy že se to vlastně narodil? Na silvestra, poslední den roku