Narodila se mi holčička jménem Liliana

25.9.2015 21:47

Měří 48 cm a váží 2810,00 g
Porod byl císařským řezem ,
probíhal v porodnici Šumperská nemocnice, a.s.

Ahoj holky, tak jsem konečně sebrala síly sepsat průběh mého porodu do deníčku. Úmyslně jsem nevyplnila políčko délka porodu, protože pochybuji, že délka 3 dny v minutách by se mi tam vlezlo...

Den 1. - středa 23. 9. 2015 - ráno v 6 mě vzbudila bolest v podbřišku jako při menstruaci a do toho bolest v kříži, říkala jsem si, že by? O pravidelnosti se hovořit nedalo, tak jsem zkusila teplou sprchu, ale bolest nepřestávala. Kolem 16:00 hod. už jsem pociťovala kontrakce, ale je to porod nebo poslíčci? Ve 20:00 hod. kontrakce pravidelné po 10 minutách a mně bylo jasné, že malá se opravdu už hlásí na svět. Muž poctivě zapisoval časy...

Den 2. - čtvrtek 24. 9. 2015 celou noc jsem nespala v 5:00 ráno kontrakce po 7 minutách, já už vystresovaná, že je to nějaké divné, tak jsme vyrazili do porodnice. V 6:00 hod. přijata se slovy, že sice kontrakce po 7 minutách mám, ale mám taky ještě čípek a otevírání nemůže být vůbec řeč. Z významnými pohledy, ale beze slov mi změřili pánev, dali injekci na změkčení čípku a prý se trochu vyspím. Muže poslali domů, že má přijet až to bude na spadnutí. Výsledek injekce - kontrakce po 10 min. ovšem rapidně už sílily. Co 3 hodiny na monitory, kontrola čípku, přeměření pánve znovu s ještě významnějšími pohledy než ráno a kontrolu ve 21:00 vám musím popsat. Stahy už dosti bolely, přišel dr. a říká:"Tak co to dělá?"Já:"Bolí." Doktor:"No to jste mi toho řekla." Já:"Tak já nevím, co chcete slyšet." On:"Kontrakce jsou?" Já:"Ano, po 7 min." On:"Máte stejný nález jako ráno - čípek je zavřený, rozhodně nerodíte! Tak co s Vámi budeme dělat?" Já:"To mi řekněte vy." On:"Tak já bych počkal, až porodíte, co? Nebo snad máte lepší nápad?" Přidal pak ještě kázání o tom, že poslíčci mohou mít sílu kontrakcí u porodu, ale rozdíl je v tom, že když rodíte, odneste si miminko, kdežto u poslíčků vám pořád zůstává břicho. Koukal na mě jak na největšího idiota a mně bylo do breku. Napsal mi zase tu injekci z rána a poslal na pokoj.

Den 3. pátek 25. 9. 2015 - spala jsem přesně 3 hodiny od aplikace injekce. Ráno monitor a 3 doktoři opět s nástrojem na měření pánve, vyplašené pohledy a konečně z nich vypadlo, že moje pánev je na dolní hranici přirozeného porodu, ale že miminko bude mít asi 3kg, takže by to mělo jít, ale pořád se neotvírám, takže se čeká. V 17:00 hod. jsem měla jít na další monitor, ale kolem 4. už jsem bolestí nemohla pomalu chodit, tak mě na vyšetření vzali dřív a pořád na jeden prst, kdy mi dr, řekla, že mě obdivuje, že z tak úzkou pánví, co mám v papírech chci rodit normálně, na to jsem ji řekla, že nehodlám ohrozit malou ani sebe, ať řekne, že jdu na císař a hned ten papír má podepsaný. Na to ona, že do osmi ještě vydržíme a budeme bojovat, že na porodní sál to ještě není, ať jsem na pokoji, ale že už můžu zavolat manžela, aby za mnou přijel. Muž přijel o půl 6. a do 7 hodin se mnou trpěl na pokoji, kde já už nemohla stát, takže jsem klečela na zemi a on při každé kontrakci asi po 3 minutách mi masíroval křížové bolesti a já zjistila, že mě jakákoliv statečnost opouští a opravdu jsem už křičela bolestí na celé oddělení. To byl asi impulz k tomu, že přiběhla sestra a konečně mě vzali na porodní sál, kde nám dle monitoru PA oznámila, že mám tak silné kontrakce jako ženy v poslední fázi porodu, kde tak 2x zatlačí a miminko je na světě a že bude někde něco špatně, že to vypadá, že tělo se snaží, ale miminko nemůže ven, navíc ozvy malé už nejsou zrovna optimální. Koukla do papíru a zděšeně říká: "Proč rodíte normálně s tak úzkou pánví? A to bůhví jaký má pánev sklon uvnitř, jdu pro doktorku." Já už jen křičela, drtila muži ruku a prosila, ať už je konec. Ta bolest byla k nevydržení. Přišla dr. a rozhodla, že se udělá císařský řez a já si řekla: NO KONEČNĚ! Jenže...doktor jeden a vedle na sále rodila další maminka, která na rozdíl ode mě byla otevřená na 8 cm, takže prý musím ještě vydržet, až odrodí ji a pak půjdeme rodit my. Ten pocit, kdy po další půl hodině slyším, jak dr. volá na sál, že okamžitě jednou s akutním císařem a PA mi řekne, že to je ta maminka vedle a ne my.... Dostala jsem ale ihned kapačku na oslabení kontrakcí, abych vydržela, nachystali mě a čekalo se. Na rovinu říkám, že císařský řez té druhé maminky byla pro mě nejdelší hodina v mém životě. Než mě odvezli na sál řekla jsem jen muži, ať hodně fotí, když já ji neuvidím (musela jsem být pod celkovou anestezií). Vzbudila jsem se kolem 23. hodiny. Nade mnou stál doktor a můj muž. Byla jsem mimo, ale větu doktora: "Paní Ruta, buďte ráda za císař, opravdu by to nešlo a navíc malá měla pupečník omotaný kolem krku," si pamatuji moc dobře. Koukla jsem na muže a říkám mu:"Vyfotil jsi mi ji?" a on se slzami v očích mi říká:"Miláčku, promiň, ale já byl tak šťastnej, že jste po té hrůze obě v pořádku, že jsem tam stál jako tvrdý Y a jen koukal, jak ji umývají a až mi sestry řekly, jestli si ji nechci vyfotit, udělal jsem dvě fotky, ale byla tam tma a já..prostě tam není nic vidět.." Vypadal tak zničeně, chudáček...Po chvilce přišla sestřička, jestli chci malou vidět a hned mi ji přiložila k prsu a ona hladovec se okamžitě přisála jako přísavka. Takhle nás tam všechny tři spolu nechali asi hodinu, pak malou odnesli, muže poslali domů a mě na por. sále pak do rána hlídali a prý tak statečnou maminku tam už dlouho neměli...asi to říkají všem, protože já si statečně opravdu nepřipadala.

Dnes už jsme 2. den doma, malá je nejhodnější miminko na světě, je zdravá, plně kojíme a prostě už se máme jen dobře...