Venku je zase zima a jaro jakoby na sebe dávalo hodně čekat. Nevadí, my naštěstí máme jaro doma. Po naší krizi ani památky, jsem za to moc ráda, už jsem ani nedoufala, že by se to mohlo změnit. Jediné, co mi přišlo jako východisko, byl rozchod. A teď? Je to ještě hezčí než před tím. Zakázka mého přítele naštěstí dnes končí, dokonce to stihli o týden dříve, tak si ho snad o víkednu trochu užiju, než v podnělí odfrčím do nemocnice. A až se vrátím, tak bude jaro snad i venku. Těším se na procházky s naším hafanem, na to, že za chvíli bude venku takový ten voňavý vzduch, prostě už to potřebuji jak blázen. No a také se těším, že po laparce se snad konečně zadaří a příjde vytoužený Samuelek nebo Nellinka. Holky, jsem strašně sentimentální...a hlavně vám všem děkuju za podporu a podržení v době, kdy jsem šílela tím, že přítel o mě nestojí a všechno je mu přednější než já. Jenom té práce bylo fakt strašně moc, nakonec z toho má i chřipku. Tak snad už bude jenom a jenom líp :-)