Posílám trošku sluníčka a tepla do postýlky ať je den lepší

Holky, moc díky, jste strašně hodné, jen já právě svoje kamarádky svojím trápením moc neobtěžuji a když náhodou se zmíním, tak dostanu jen odpověď, že je venku hezky a že musí rychle dodělat oběd, aby mohla jít s přítelem ven. To jen já husa vždycky všeho nechám a běžím za ní, když je jí ouvej. Jsem holt nepoučitelná, no Ale jo, snad bude zase lépe, ještě jednou moc díky, jste fajn

Paralenko, moc děkuji, ale semlelo se zase tolik věcí dohromady, že to chvíli potrvá, než to sluníčkko se dostane i ke mně. A to se snažím být stále statečná a pozitivní. Mezitím jsem byla u našich a tam to dopadlo také katastrofálně, hádka kvůli mně, takže další šrámeček na dušičce. Za chvíli dorazí teď už nejspíš "bývalý" přítel a definitivně si odstěhuje věci. No a tak tady jen tak sedím, kamarádky si žijou svoje životy a užívají dne volna a já čekám skoro jako "dobytek" na porážku, se omlouvám za ten výraz, ale tak přesně to teď ta situace vystihuje. Přišla mi jen sms, že se večer staví, takže nevím kdy, nevím jaké to bude a moc se toho bojím, protože ho samozřějmě nechci ztratit i přes problémy, co máme poslední měsíc.

Paralenko, moc děkuji, přesně tohle jsem teď potřebovala slyšet nebo spíš číst. S rodičema je to těžký, můj tatínek je v projevování citů dost zdrženlivej a mamča mu právě vyčetla, že když jsem takhle na dně, tak on mi ani nepomůže, no bylo to ještě horší, ale nechci na to radši ani vzpomínat. No a s přítelem? S tím jsme to právě řešili celý ten měsíc, že to nezahodíme, že se budeme snažit oba, docela to šlo, byly i krásný momenty a zase to všechno vypadalo jako dřív, až do minulého víkendu. Od té doby tady se mnou není a chodí si pro věci, zatím si je neodnesl, ale myslím, že dnes večer na to opravdu dojde a že mluvit už nebude chtít o ničem, maximálně o tom, že můžu vidět sama, že to nefunguje.

Jj, zvládnout to musím, to je jasný a hlavně si to odžít sama, to za mě nikdo neudělá. Právě mi od něj přišla sms: A chtěla jsi něco důležitýho? Jakoby se sem ani nechystal, já už fakt nevím, co dělat, chci to vyřešit jednou pro vždy, ne čekat zase bůhví dokdy, až si vzpomene, že přijde

Děkuju

PS: neděkuj nemáš za co, každá potřebujeme někdy podržet a pomoci od toho dna se odrazit. Hlavně se nedej, uvidíš, bude zase líp....

Ahojky, to mě mrzí jak to dopadlo, ale asi to tak bude lepší, že už jste si to vyříkali a máš jasno. Ted´to moc bolí to je jasné, kolena se Ti podlamují, protože ho máš pořád rada což je logické to ze dne na den nejde odpárat. A i chápu, že to cítíš jako velkou zradu, ale věř, že všechno přebolí a on za to nestojí, aby jsi se pro něj trápila. Ted´je důležité, aby jsi se zabavila, třeba vymaluj si pokoj veselou novou barvou, kup si něco hezkého na sebe, jdi do posilky, prostě dělej všechno jen aby jsi se zaměstnala a měla co nejméně šance se trápit. Doporučuji film kokosy na sněhu to miluji a vždy mě to rozesměje, pouštěj si komedie a né žádné romantické cajdáky Neboj, těd´je to moc těžké a moc to bolí, ale nedej se a vydrž to a to sluníčko bude opravdu svítít i Tobě. Držím ti moc palečky, at´tohle období zvládneš a je zase dobře. Drž se!!!

Já vím, také mám pár rozchodů za sebou, v létě mi bude 34, takže v tomhle už mám těch šrámů na srdci opravdu hodně. Jen s tímhle posledním, to bylo vše jiné, takové to osudové, kdy jsme bez sebe nemohli být a zároveń občas ani spolu. Společně jsme se učili spoustu věcí, které jsme si sami v této životní etapě potřebovali vyzkoušet, prostě takový velmi zvláštní a hluboký vztah, na který se bude těžko zapomínat. Navíc trval šest let a to se hodně těžko hází za hlavu, ale moc ti děkuju za tvoje slova útěchy, sama bych je neřekla lépe.

každý rozchod neuvěřitelně bolí, já chodile se svám prvním přítelem 10,5 roku a myslela jsem si že jsme si navzájem souzení