Acho jo, to čekání do MS (ať se ani nepokouší se u mě ukázat) je nekonečný. Normálně mi dny utíkají tak, že bych v týdnu potřebovala aspoň dní devět a každý den aspoň třicet hodin. No ale samozřejmě, když bych si přála, aby mi čas letěl rychleji, tak se táhne a hodiny snad stojí. No naštěstí už jen pět dní. Zase na druhou stranu, takhle pořád můžu doufat a mít stále naději. Za těch pět dní už třeba bude po všem. Jenže, ono je čekání a čekání. Dřív jsem také pokaždé doufala, že tentokrát se zadařilo, ale teď je to prostě jiné. Teď jsme tomu pomohli laparoskopií a je to tedy první pokus od onoho zákroku a tak naděje a očekávání tisíckrát větší. Zadařilo se? Je tam? Není tam? Nic si nepřeji tak moc, jako to, aby se mimísek podařil :-) Tak ať už ten čas letí a je středa....