Nerada otravuju, ale musím se trochu vypsat. Byla jsem přesně dva dva měsíce zdravá... od září 2015 již osmé onemocnění.
Chtěli jsme jet o víkendu na výlet, abych si trochu odpočinula a načerpala síly na zbytek diplomky a místo toho se ráno probudím s naprosto šíleným kašlem a zvýšenou teplotou. Zním jak tuberák prvního kalibru. Přitáhl to na byt jeden spolubydlící, teda spíš jedna z jeho "holek" (jo, střídá asi tři nebo čtyři, už nemám přehled, je mi z něj na blití, ale dělat nemůžem nic, je to jeho život a jeho volba, však ono na něj jednou dojde).
Jsem neskutečně nas*aná a zároveň smutná.
Proč musím být ZASE nemocná?
Vím přesně, kde je problém, prostě závěr studia, stres a moje imunita mi to dává pěkně najevo. I na konci bakaláře jsem byla půl roku neustále nemocná... Běžné podpůrné přípravky už nezabírají a vyzkoušela jsem všechno. Takových peněz a zbytečně!!!
Táhne se mi to od narození: když jsem se v roce 1991 narodila, musela jsem dostat krevní transfuzi; jenže krev se tehdy ještě netestovala na spoustu věcí... a já jsem toho živým důkazem.
Já i můj imunolog víme, co by zabralo. Prodloužená dvojitá kůra Broncho-Vaxomu a imunizační vakcína vytvořená na míru z mé vlastní krve, nic jiného už v mém případě prostě nefunguje. Jenže protože jsem v posledních pěti letech už jednou léčbu podstoupila (po prodělané mononukleoze před třemi lety), druhý cyklus pojišťovny nehradí. A já na léčbu momentálně prostě nemám peníze... jsem student a teď píšu diplomku, takže brigáda není možná. Musím to vydržet do léta, pak do toho okamžitě jdu, hnes se mi uleví. Ale do té doby budu stále nemocná...
Chce se mi brečet, ale nejde mi to.
Ale vím, že zas bude líp.
Nechci si stěžovat, mám úžasného přítele, který mi je oporou. Vedoucího diplomky, který mě drží nad vodou a říká, že moje práce je skvělá a že ji společně proslavíme. Život je přece krásný, tak nebudu sedět a fňukat. Jsou i horší nemoci a problémy. Ten můj je vlastně pitomost.

Jen tím chci říct: užívejte si každého dne, měj te se všichni krásně a opečovávejte svoje zdraví. Až když ho člověk nemá, tak zjistí, jak je těžké ho získat zpět. Jezte zdravě, hýbejte se, hrajte s dětmi venkovní hry, nechte je lézt po stromech a rýpat se v hlíně. Jinak tu imunitu mít nebudou. Já sice strávila dětství venku u na vsi, ale jedna malá transfuze mi obrátila život naruby. Doslova. Nikdo za to nemohl, medicína tehdy nebyla tak pokročilá, dneska už se člověk nemusí bát.

Musela jsem to ze sebe dostat. Tak se moc omlouvám, že tu tak roznáším depku.
Vždyť budou Velikonoce...
Tak tedy...
krásné barevné a veselé Velikonoce!!!