Dneska už jsem těhotná 106 dní. Letí to docela rychle, za chvíli budu v polovině.

Poslední tři dny se cítím dobře. Hurá!

*Od pátečního večera jsem nezvracela, napínalo mě jen jednou v sobotu večer, ale obešlo se to bez zvracení. Taky jsem zvládla dneska v práci učit 7 hodin v kuse, jen s krátkými přestávkami a pozdními příchody do hodin, abych snědla aspoň něco a trochu se napila. Ale dalo se to zvládnout, ani jsem se nemusela moc ohlížet na to, jak mi je (jen jedná slabá chvilka šestou vyuč. hodinu). Takže úspěch.

*Dneska jsem řediteli oznámila, že jsem těhotná a že nejpozději 17. května budu muset odejít. Vzal to optimisticky, gratuloval mi, mluvili jsme o budoucnosti, jestli se budu chtít vrátit zpátky do stejné práce, za jak dlouho asi apod. Dokonce byl tak chápavý, že mi navrhl, že kdybych to chtěla říct i zástupci, tak ten mi nebude psát suply a bude mě šetřit. A ještě jako bonus - když jsem mu řekla, že chodím pozdě do hodin proto, že se musím najíst, aby mi nebylo špatně, tak nad tím jen s úsměvem mávl rukou a řekl, že to je samozřejmé, že to úplně chápe.

*Sešla jsem se s jednou bývalou kamarádkou, se kterou jsme se 6 let neviděly. Na rovinu jsem jí řekla, že jsem těhotná + celou složitou rodinnou situaci, aby věděla, na čem je, pokud chceme znovu nějak budovat vztah. Vzala to skvěle a hned mi nabídla kočárek, vaničku, látkové pleny a další věci.

*Můžu jíst asi už téměř cokoliv. Jediné, na co nemám chuť, jsou salámy, šunky, uzeniny, sýry. Ostatní věci si dám. A taky se mi prodlužují intervaly, kdy vydržím bez jídla. Z dřívějších 45 minut je to teď někdy i 3 hodiny než mi začne kručet v břiše a začnu cítit, že se musím najíst, nebo budu zvracet naprázdno. Takže mám větší svobodu něco dělat nebo někam jít.

Kéž by takových dnů bylo už čím dál tím více.