Tak jsem si poslední dva týdny libovala, že 7. měsíc je zatím nejlepší. Přestala mě pálit žáha (pálí jen když večer sním něco, o čem stejně vím, že bych neměla), pocity na zvracení už nemívám (nebo je ráno spolehlivě zaženu nanukem) a prvotrimestrální nevolnosti jsou už úplně zapomenuty (přijde mi to hrozně vzdálené). V práci už to utíká rychle, mateřská za dveřmi (za tři týdny už můžu nastoupit. Pohyby cítím každý den s menšími pauzami, takže jsem relativně klidná, že Anička je v pořádku a prospívá.

Pohodu mi ale znepříjemňují otoky končetin a čím dál větší bolesti zad, pánve a kyčlí. Mám od narození ne úplně spravednou dysplasii kloubů, tak snad do porodu vydržím. Asi zatím nic extra hrozného, ale většinu dne mám pocit, že místo po chodidlech našlapuju po baloncích s vodou, prstýnek už pro jistotu nenosím, protože bych ho nemusela sundat, a po dnešní 3kilometrové procházce jsem se cítila úplně vyřízená, neskutečně mě bolí kyčle a bolest se tak celkově rozlévá po celé pánvi a bederní páteří. Prostě chodím, jako bych se po....a.

Od kdy jste se začaly těšit, že porodíte, necháte v porodnici pár kilo a odpuchnete?