Jak rosteme
Anna má 0 roků a 2 měsíců

• 18.08.2018
• Měří 62 cm
• Váží 5,1 kg

Tak jsme se ani nenadáli a už je to 2 měsíce a několik hodin, odkdy máme ten náš poklad.

Co se změnilo?
Míry a váhy jsou orientační, měřeno a váženo doma.
Vyrostla definitivně z oblečení velikosti 56, některé kousky 62 jsou jí už taky malé, hlavně pyžamka, protože má dost dlouhé nohy.
Přestože jsme pravé oko před dvěma týdny vyléčili, tento týden jsme měli problém s levým, takže masírujeme slzný kanálek, abychom nemuseli na propichování. Poslední dva dny to vypadá o něco lépe.
Vypadá to, že se kakání ustálilo na 1x denně večer, tak možná konečně přejdu na látkovky.
Nosítko začala odmítat a já taky poté, co jsem se dočetla, že ani ta novorozenecká vložka není košer.
Miluje více spánek než jídlo, takže jakmile ve 22 hodin usne, hlad ji neprobudí tak do pěti do rána. V noci se skoro nikdy nepočůrá.

Co už umí?
- za poslední dva týdny vypilovala úsměv, takže se směje na každého, kdo na ni dělá blbiny (zaručeně zabírá něco jako mamamamama... se stoupavou intonací)
- na maminku se směje neuvěřitelně krásně každé ráno po probuzení a prakticky celé dopoledne, aniž by musela dělat blbiny
- o něco lépe drží hlavičku, takže za poslední dva týdny už si nenatloukla nos, už to umí ubrzdit
- největší pokrok je v motorice - učí se používat ruce, takže přišla na to, že když jí vypadne z pusy dudlík, může si ho rukou dát zpět; prozatím to teda vypadá tak, že ho tlačí do pusy, sem tam se jí ho podaří chytit, ale neumí ho samozřejmě ještě nasměrovat do pusy, takže za tři minuty se začne vztekat a čeká, že jí dudlík do pusy někdo dá
- na bříšku se jí celkem líbí, vydrží tak 10 minut, než se unaví, ale ještě se z bříška nepodívá na hračky, tak ji to asi moc nebaví
- naučila se chytit mě pravou rukou kolem mojí levé paže, když ji mám na sobě - a to si užívám, protože je to hrozně příjemné a milé, že si mě takto "drží"

Co maminka?
- zamilovávám se každý den víc a víc, je to až neuvěřitelné, někdy bych prostě jenom seděla, čučela na ni a se slzami v očích děkovala Bohu, že ji mám
- konečně jsem koupila hračky do kočárku, takže Aninka už nebrečí a pozoruje, takže můžeme na procházky (minulé týdny asi brečela i kvůli těm vedrům)
- začala jsem cvičit, protože jsem nemohla ani 8 týdnů po porodu chodit, stát a někdy ani sedět...prý mám čekat, jestli se to za 4 týdny trochu nezlepší a potom případně řešit...ale hojení prý bude trvat půl roku vzhledem k obrovskému poranění uvnitř, takže jizva bude pořád bolet a chodit nebudu moct, protože gravitací je na tu jizvu velký tlak
- stále platí: učím se, učím se, učím se všechno možné i nemožné