Jak rosteme
Anna má 0 roků a 10 měsíců
- 18.04.2019
- Měří 74,5 cm
- Váží 9,08 kg
Letí to, letí...už celých 10 měsíců je za Aninkou i za námi.
Desátý měsíc byl plný novinek a změn. Tak hlavně: Aninka leze po čtyřech, kleká si u nábytku, snaží se už i postavit. Je o dost spokojenější a samostatnější - ráno ji dám z postýlky na zem a ona si sama cestuje z ložnice přes chodbu do obýváku, kde má hračky, tam si půl hodinky hraje a potom zase přijde za mnou. A když ji obleču ven a řeknu "jdeme", tak leze sama ke vchodovým dveřím, kde na ně sahá, klečí u nich a čeká na mě.
Baští prakticky všechno, co jí dám. Ovoce, zeleninu, maso, ryby, pečivo, polévky, obilné kaše. Jí po menších dávkách (většinou tak 100 ml, víc než 120 ml nedá nikdy), ale prospívá krásně, tak to neřeším. Umí si krásně říct "ham", když chce, a umí mi jasně ukázat rukou, že už má dost. Kojená je vždycky večer, v noci i ráno, a k tomu ještě i často přes den, protože mně se pořád bolestivě nalévají prsa, tak mi pomáhá. Někdy už je ale poznat, že MM moc nechce, že by raději něco kousala a krmila se sama.
Zuby nemá zatím žádné, ani prozatím žádné nejsou vidět na cestě. Zvládá se sama nakrmit těstovinami, namazaným chlebem, rohlíkem, křupkou a obslouží se vodou. Když jí podám vodu v kelímku a správně nastavím, tak se napije pěkně i z něho.
Spí v noci od devíti do sedmi ráno, budí se v průměru 2x za noc (kolem jedné a kolem půl šesté). Jednou prospala celou noc od 19.30 do 7.00, ale to nespala přes den. Běžně přes den spí celkem tak max. 3 hodiny. Většinou si dá dopoledne tak 45 minut a odpoledne hodinu a půl. Když přetáhneme ráno, tak usne kolem půl druhé a spí do čtyř.
Miluje přemísťování hraček. Vytahuje dílky z vkládačky a ukládá je všechny na jedno místo. Umí po sobě pouklízet kostky do krabice (zřejmě ještě neví, že je to úklid, a myslí si, že je to hra ).
Další věc, kterou miluje, je naše pidikoupelna. Jakmile ji tam vezmu, kope radostně nohama, protože si myslí, že jdeme zapnout pračku nebo si čistit zuby. Nechávám ji zapínat pračku (svítící dotykové tlačítko) a když si já čistím zuby, ona si žužlá svůj kartáček.
Na rehabky pořád chodíme, ale spíš už si jenom hrát. Jsme tam 1x týdně, pro Aninku je to příjemně strávený čas, celou dobu se tam usmívá a směje, užívá si to. Dělá velké pokroky a to, co se jiné děti učí v průběhu půl roku, ona prý stihla za necelé dva měsíce. Podle fyzioterapeutky a neurologa je už v normě, v mluvení napřed. Podle pediatričky má pořád nerovnoměrný vývoj, protože si neumí ještě sama sednout, ale to mě netrápí. Jednou si sedne totiž každý.
Říká krásně máma, bába, teta (i když většinou to zní jako tete), deda (zase zní jako dede nebo dědě), ham, papa (znamená jíst i papagáj). Kromě toho začala po mě opakovat: ještě - tě, ano - no, opice - ce apod.
Život s ní je nádherný.
PS: A už má občanku.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.