A je tu pokračování z našeho chlívku. Máme dva kozlíky. Jednomu jsem dala jméno Běloušek a druhému Mekota (ten dostal jméno podle svého chování). To však nikdo netušil, jaké trable s tím budou spojené. Protože náš Mekota je slabý a nedokázal přijímat mléko od matky z vemena, prostě nějak ten sací reflex nefungoval, tak 3. den už se skoro nepostavil na nožičky, z oček mu jiskra vyprchala a bylo pomalu jasné, že zemře. To jsem byla ráda, že jsem se včera vrátila z práce dřív a našla ho. Sice jsem brečela jako tur, že to nesmí vzdát, že se půjde do boje. A taky že jsme šli. Rozhodla jsem se k razantnímu kroku, podojit Blaženu, vyhledat kojeneckou láhev a zkusit to touto formou. Holky, zabralo to. Všichni jsme šťastní, protože se nám Mekota rozpil, sice to pro nás znamená, že vstáváme dřív a taťka se pak uvolňuje z práce, aby měl kozlík alespoň po 5hodinách naservírované teplé pití. A protože já jsem byla ten první impuls pro jeho novou jiskru do života, tak jakmile přijdu do chlívku a řeknu něco, už ke mě běží s radostí a chce chovat. Takže si momentálně užívám "mateřství", byť nejsem rodička.