Ráno jsem si jela pěkně s papírkem do města a s chutí si to šinula rovnou do Sportisima. Tam jsem se porozhlédla, u každého zákazníka někdo ze zaměstnanců. Našla jsem si hezky in-line brusle a koukala na ty, co sem našla na internetu, že je tam mají. Přišla ke mě paní, že se mi bude věnovat, když zjistila, že chci in-liny, dala mě do rukou nějakému mladému klukovi, že prý je odborník, tak jsem pronesla, že to se ještě uvidí. :-D Papírek mi sebral, strčil do kalhot a povídal a povídal. A já měla spoustu otázek. Na konec jsem si vybrala jiné, než jsem si vyhlédla, sice dražší, ale myslím, že investice stojí za to. Když jsem je zkoušela, vůbec jsem nechtěla lézt do druhé, měla jsem obavu, že když si stoupnu v prodejně na obojí současně, že mě tam budou muset chytat a zvedat ze země či jim zbořím pár regálů a přidělám jim práci. Nevím, kde se ve mě odvaha vzala, ale stoupla jsem si a cítila jsem se v nich báječně, jen jsem nejela a nebortila stojany. A dotyčný "odborník" hlásil, že kdybych padala, že mě zachytí. No, nevím, zda bych se od něj nechala. :-) To už bych raději dopadla na zadek. A pak jsme šli vybrat chrániče, sám povídal, že jezdí a docela dost, ale bez helmy, bez chráničů, tak jsem na něj zírala jak sůva z houští a on dostal výtlem. Takže jsem spokojená, že mám vlastní in-line brusle, jen to počasí mi kazí mou první zkušební jízdu. (asi si budu muset vycpat pozadí, mám pocit, že budu padat hlavně tam) :-D