Včerejší den byl pro mě překvapujícím, nejen, že přítelova holčička po přivedení ze školky začala s otázkou, kdy si pořídíme miminko, že si ho moc přeje a nejen ona, ale i tatínek. A pak přišel přítel z práce a další překvápko, jedeme do Strakonic za běh městěm. Hm, paráda, a to jsem si myslela, že když už jsem absolvovala triatlon, že už mě žádný závod nečeká. Omyl. :-D Tak jsme šli závodit oba, každý svým tempem. Tak bylo od něj milé, že na mě v cíli počkal a fandil mi, protože to mi dalo energii sesbírat poslední síly a předběhnout ještě pár lidí, než stihli doběhnout. A líbilo se mi, jen bylo moc dusno.