V úterý šel taťka do hospody, že si s hajným vymění dárky, popijou a přijde domů. To nám tu nechal telefon, aby ho nikdo nerušil. Jenže jeho mobil doma neustále vyzváněl, už jsem si tu připadala jako telefonická ústředna. V koupelně mě napadl geniální nápad, že bych z tátovo telefonu zavolala hajnému, se kterým zrovna seděl v hospodě. Tak jsem vzala telefon, hledala v seznamu, až jsem konečně našla titulek HAJNEJ. Tak volám, vyzvání to, paráda. Odvaha ještě ve mě byla. Pak mi to zvedl a ejhle, cizí hlas, hm, to jsem se asi dovolala k jinému. Tak se ptám, jestli je tam někde taťka a on, že jsem se asi spletla a zda vím, komu volám. No to je jasný, že to nevím, když ho má táta uloženýho pod hajným. Tak jsem se omluvila a ukončila hovor. Proto jsem se rozhodla ke kroku, že dojdu do hospody a odnesu ho tátovi osobně. Vešla jsem tam a seděli tam nějací týpci a začali zpívat "jen růžová to může být". Taťkovi jsem o mém geniálním nápadu pověděla a on na to, jo Tys volala jinýmu hajnýmu. Vzal to v pohodě, ale mě to zkazilo ten geniální nápad, který to měl být. Aspoň pán, který během té doby, co táta byl v hospodě, volal, řekl pěknou větu. "Ať prosím připraví brambory, protože z rýže se dělá blbě bramborový štědrovečerní salát." :-)