Vyčerpná a bez chuti, tak se asi mám jako prvorodička. Nějaké prdíky, nějaké bolístky, nebo že by zuby, divoké sny? Hrozně, ale pekelně mě štvou lidi, kteří při jakémkoli kňučení malého vyskočí a hned "nemá prdy?" (ne, ty mám já z vás), "nemá hlad?" (ne, podle toho jak mě bolí bradavky a hladový pláče jinak, vědmo...) a "Nespí ti takhle i v noci?" (pokud na něj nebudeš dělat to zasraný ťuťuňuňu i přes poledne, kdy má fakt spát, tak spát bude a nebude tak protivnej). No, po 4 dnech úzkostí, kdy jsem byla co dvě hodiny bombardována "vysloužilýma" maminama různými dedukcemi o tom, co synkovi je, jsme byli na návštěve, kde si tetka chtěla na malýho kouknout, jak spí. Trochu se probral, to by nevadilo, ale začala mu tam dávat ruce a začala na něj mluvit, samosebou zas řevu jak na Silvestra. Lidi, to dítě fakt není opička na hraní. Chce se mi spát, řvát a brečet a poslouchám jen "počkej, až ti bude chodit, teď to nic není, teď to je pohoda..."
Závěrem to pohoda není, protože jak podotkl manžel. Ne, není to v dětech, že jsou takový a makový (např. jim dlouho trvá výprava), je to v rodičích (opravdu je nutné si dávat tři vrstvy řasenky, když dítě je už dvě hodiny nachystané a čeká se na odjezd na výlet na hrad?). Takže až příště mi zas nějaká moudrá hlava bude budit děcko, že to dospí pak.....ne, nedospí. Malej včera neusnul celý odpoled a řval a řval. Proč si tu stěžuju, když to mají jiní těžší? Protože si svůj rytmus teď bude srovnávat další tři dny, takže mám co dělat, abych se nezcvokla. Děkuji příbuzným a známým za srdečné rady a přání hodně zdraví.