Zlá matka, manželka a příbuzná
Je neděle, to vidíme, že ano. Sedím u pc a chci se akorát podělit o to, jak se s rychlostí plesku stát zlou matkou, příbuznou a manželkou.
Před asi 3dny mi v celkem ještě obstojném psych. stavu volá sestra. Spala jsem, takže mrkám na tel. po 2hodinkovém babyspánku a 3zmeškané hovory od sestry, která dostala u nás v rodině titul "černá ovce" (vyprávění na dlouho, prostě se "nepovedla" :-) ). V ještě celkově čistém rozumu jsem ji napsala smsku, s vysvětlením a objasněním, co se děje. Odpovědí mi bylo, že je po 2potratech těhotná a ke konci se samozřejmě zmínila o tom, že veškeré oblečení po synovi strčila do dalších rukou. Když mi píše, má ve zvyku si říct o službu, peníze, pochvalu, podporu, jindy se neozve nebo neodpovídá, v průběhu hovoru mi tel. před dvěřmi svého bytu bez rozloučení típne, jelikož za dvěřmi ji čekává její vysoce žárlivý partner. Samozřejmě celý hovor je veden v podobě monologu o jejím životě. Na mě se zeptá jen okrajově, aby nebyla za mrchu.
Manželova sestřenice je taky povaha, která se dá snést, pokud vás od ní dělí minimálně 100km vzdálenost a pochlubila se dnes těhotenstvím s tím, že termín má na přelomu roku jako já. Taky chce oblečení po Mirdovi :-D Holky, já vám fakt nevím. Sedím si na vedení, myšlenek moc v tý hlavě nemám, ale mám pocit, že když mám oblečení po Mirdovi jednu tašku, tak si ho nejspíš můžu nechat, že jo? :-D Takže jsem s odmítavou reakcí byla odvděčena dalším kyselým ksichtem, jak se takhle můžu proboha zachovat??!! A k tomu mi odpadla jedna z možností hlídání Mirdy v čase, kdy budu trůnit v porodnici s druhým, protože jediná, která této princezně může po porodu pomoci, je má švagrová a to je jednoduše moc hodná dušička, na kterou je spoleh. Nemůžu ji nutit jet sem, když sestřenice - prvorodička bude ve zmatku potřebovat pomoc. Už dneska si zjišťovala info. Jasná věc pro mě.
Další nechápavý a zhnusený obličej, který jsem vytvořila svou odmítavou reakcí, byl sousedky, která má vazby na tchánovu sestru, která mě nemusí už jen z důvodu, že jsem se přivdala do této rodiny. Opravdu to zní jednoduše, ale do detailů to rozebírat nechci. Stačí mi, jak se mnou jedná a mluví o mé rodině, pomlouvá a mluví neskutečné blbosti na mého syna, když nás potká na procházce. Teď získala dojem, že ho může hlídat a vídat se s ním. Jsem jak Alenka v říši divů a striktně odmítám, aby se s ní syn vídal. Sousedka to sice myslí vážně, ale opravdu nemám sil pak vysvětlovat synovi některé "pravdy" těchto dam, co se pokouší očernit hlavně mého manžela a tchána. Bude lepší, když ji v blízké době ujistím o tom, že si její přítomnost vedle syna striktně nepřeju. Tchánovi jsem dnes vysvětlovala, že synovi nemá říkat "posero", je to dítě. Další pokřivený obličej.
Momentálně sedíme s manželem u stolu a řešíme "to" lednové hlídání. Bojím se zavolat své mamince, protože se stará o mého umírajícího tátu a není na tom psychicky dobře. Jsem pesimistická a začínám mít strachy o syna, o sebe a dítě uvnitř mě. Manžel má práce až na půdu a to doslova. Rekonstrukce domu je v nedohlednu, jak jsem slyšela z dnešního rozhovoru, tak projektant na nás zatím kašle a není schopný se ani ozvat, když už ho po xté urgujeme.
Já vím, jsou horší věci a tady tenhle týden mě měl přesvědčit o tom, že to jednoduše a bez debat musím zvládnout a nepos*at se z toho.
Zatím jsem jen hodně smutná a klepu se, ale pokud je na tom někdo podobně, držím vám taky palce, aby vše dopadlo dobře. Jsem naštvaná a tohle mě vždycky nakopává....
Před asi 3dny mi v celkem ještě obstojném psych. stavu volá sestra. Spala jsem, takže mrkám na tel. po 2hodinkovém babyspánku a 3zmeškané hovory od sestry, která dostala u nás v rodině titul "černá ovce" (vyprávění na dlouho, prostě se "nepovedla" :-) ). V ještě celkově čistém rozumu jsem ji napsala smsku, s vysvětlením a objasněním, co se děje. Odpovědí mi bylo, že je po 2potratech těhotná a ke konci se samozřejmě zmínila o tom, že veškeré oblečení po synovi strčila do dalších rukou. Když mi píše, má ve zvyku si říct o službu, peníze, pochvalu, podporu, jindy se neozve nebo neodpovídá, v průběhu hovoru mi tel. před dvěřmi svého bytu bez rozloučení típne, jelikož za dvěřmi ji čekává její vysoce žárlivý partner. Samozřejmě celý hovor je veden v podobě monologu o jejím životě. Na mě se zeptá jen okrajově, aby nebyla za mrchu.
Manželova sestřenice je taky povaha, která se dá snést, pokud vás od ní dělí minimálně 100km vzdálenost a pochlubila se dnes těhotenstvím s tím, že termín má na přelomu roku jako já. Taky chce oblečení po Mirdovi :-D Holky, já vám fakt nevím. Sedím si na vedení, myšlenek moc v tý hlavě nemám, ale mám pocit, že když mám oblečení po Mirdovi jednu tašku, tak si ho nejspíš můžu nechat, že jo? :-D Takže jsem s odmítavou reakcí byla odvděčena dalším kyselým ksichtem, jak se takhle můžu proboha zachovat??!! A k tomu mi odpadla jedna z možností hlídání Mirdy v čase, kdy budu trůnit v porodnici s druhým, protože jediná, která této princezně může po porodu pomoci, je má švagrová a to je jednoduše moc hodná dušička, na kterou je spoleh. Nemůžu ji nutit jet sem, když sestřenice - prvorodička bude ve zmatku potřebovat pomoc. Už dneska si zjišťovala info. Jasná věc pro mě.
Další nechápavý a zhnusený obličej, který jsem vytvořila svou odmítavou reakcí, byl sousedky, která má vazby na tchánovu sestru, která mě nemusí už jen z důvodu, že jsem se přivdala do této rodiny. Opravdu to zní jednoduše, ale do detailů to rozebírat nechci. Stačí mi, jak se mnou jedná a mluví o mé rodině, pomlouvá a mluví neskutečné blbosti na mého syna, když nás potká na procházce. Teď získala dojem, že ho může hlídat a vídat se s ním. Jsem jak Alenka v říši divů a striktně odmítám, aby se s ní syn vídal. Sousedka to sice myslí vážně, ale opravdu nemám sil pak vysvětlovat synovi některé "pravdy" těchto dam, co se pokouší očernit hlavně mého manžela a tchána. Bude lepší, když ji v blízké době ujistím o tom, že si její přítomnost vedle syna striktně nepřeju. Tchánovi jsem dnes vysvětlovala, že synovi nemá říkat "posero", je to dítě. Další pokřivený obličej.
Momentálně sedíme s manželem u stolu a řešíme "to" lednové hlídání. Bojím se zavolat své mamince, protože se stará o mého umírajícího tátu a není na tom psychicky dobře. Jsem pesimistická a začínám mít strachy o syna, o sebe a dítě uvnitř mě. Manžel má práce až na půdu a to doslova. Rekonstrukce domu je v nedohlednu, jak jsem slyšela z dnešního rozhovoru, tak projektant na nás zatím kašle a není schopný se ani ozvat, když už ho po xté urgujeme.
Já vím, jsou horší věci a tady tenhle týden mě měl přesvědčit o tom, že to jednoduše a bez debat musím zvládnout a nepos*at se z toho.
Zatím jsem jen hodně smutná a klepu se, ale pokud je na tom někdo podobně, držím vám taky palce, aby vše dopadlo dobře. Jsem naštvaná a tohle mě vždycky nakopává....
16.07.2017 19:02:21
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.