Byla jsem na vyšetření: Návštěva u gynekologa
20.11.2017
A jak vyšetření dopadlo?
Tak návštěva doktora byla "výborná" 
Výsledek spermiogramu je dle dr horší ještě než minule, plus moje PCOS je dohromady krásná nadílka od někoho nahoře...takže pro mě nemůže udělat nic jiného, než mi dát žádanku do CAR na vstupní vyšetření... Což jsem odmítla. K mé smůle se pokazil utz, takže po půl hodině sezení na koze ani nevím, jak to vypadá vevnitř, i když dr bere automaticky, že cysty tam prostě jsou pořád.
Můj dotaz na to, jestli máme šanci ve výhledu x let na přirozené početí mi byl zodpovězen tak, že je to jako bych se ho zeptala, jestli si mysli, zda bude 1.3. sníh. Prostě že nikdy člověk neví, ale upřímně nám šanci nedává. A ani IUI nefandí...
Supr...
20.11.2017 9:03:13
A můžu se zeptat, proč s touhle prognozou odmítáš CAR? Minimálně by ti mohli nastínit, co by s tebou šlo? Přeci nemusíš hned platit drahé metody.. Já sama PCOS taky mám, jen manžel má spermiogram v pořádku. První dítko se nám teda povedlo, jen po stimulaci clostilem a druhý bylo už neplánované a samo ( zhubla sem mooooc kilo). Tak přeju, ať se brzo zadaří.
To je mi líto...do caru na konzultaci muzes, to jeste neznamena, ze musite na IVF...Aspon by vam nastinili moznosti a sance.
To je i líto
Zkus promyslet IVF, to je přeci velká naděje. IUI bych taky asi nefandila, ale jít přímo do IVF alespoň jednou zkusit. Taky jsem se bála a rozumím Ti, ale kdybychom měli Vaše výsledky, tak bych neváhala. Roky můžou plynout a s tím i věk, bohužel, aby to pak nebylo ještě horší a horší 
Každopádně držím palečky holka.
Nemusi to byt takova hruza. Taky mam Pcos a manzeluv spermiogram se porad horsil. A vypada to u nas ted tak, ze mame syna 1,5 roku a druhe miminko je na ceste
Dle dr. v car, je u nas jedina moznost ivf a obe jsou prirozenou cestou
trinetka, Kamkri hajtlik Možná na konzultaci někdy (za dlouhou dobu) půjdeme.... na ty možnosti, ale myslím, že jsou celkem jasné... Ale IVF...holky, to ne, to si neumím představit, že bych něco takového zvládla....
Emilkax díky za povzbuzení
Presne tak za konzultaci v car nic nedas. A reknou vam presne co a jak a ne jak ted dr.
Jak pisou holky roky plynou a pak kdyz ti bude pres 30 muze uz byt sance uspesnosti jeste mensi. Nechci te nejak tlacit ale proc nechcete ted jen na konzultaci ?
inah91 .. na IVF nic není ... ani psychicky ani fyzicky jsem já osobně nijak netrpěla. Ale je to na každém ... každopádně to můžeš brát tak, že je to určité záchranné lano, kdyby náhodou všechno ostatní selhalo a názor jste - třeba za pár let - změnili.
Samozřejmě moc držím palce, ať se vám co nejdřív zadaří přirozeně.
Možná na tu konzultaci zajdeme, musíme se domluvit s manželem...ale i tak - řeknou mi, že mě můžou nacpat hormonama horem spodem a udělat IVF a já jim řeknu, děkuji, nechci...?
Jo, Machu vím, nemládnu... a všichni kolem rodí a jsou těhotní, protože už máme "ten" věk, kdy bychom měli mít děti...
Já Tě naopak chápu s tím ivf a carem,Nám to nešlo 7 měsíců,dr. mi dokonce řekl,že nikdy bez menstruace přirozeně neotěhotním,3x mi vypsal žádanku do caru a ani jednou jsem si ji nevzala,prostě jsme s manželem věděli,že takhle ne no a zbytek mého příběhu už trochu znáš...Drž se!!!
to je mi líto, ale taky bych se alespoň konzultaci nebránila, já jsem si neuměla vůbec představit, že tam půjdeme, natož že několikrát absolvujeme ivf a jak jsem teď ráda, že jsme do toho šli
Drž se!
Já zase ze svého pohledu, kdy jsem opravdu čekala na Mimi, jsme car zvažovali. Ale nesedl mi gynekolog. Pak jsem našla dobrou lékařku a ta hned, že počkáme ten rok, prý dřív nás poslat nemůže a uvidíme. Naštěstí jsem do půl roku otěhotněla, ale byli jsme připraveni, že buď toto, nebo adopce. Držím pěsti, ať to vyjde. Já otěhotněla, když jsem měla angínu a atb....
Hani, kua, to snad není možný... Ale já Tě chápu úplně, já byla rozhodnutá ještě chvíli se snažit a pak se buď smířit s bezdětnosti nebo zažádat o adopci. Pro někoho je to nezkousnutelne mít "cizí" dítě, pro mě zase dítě takhle... Říkala jsem si, že jestli nám nemá být dáno, tak nemá. iVF je úplně proti mému přesvědčení, i když samozřejmě nic proti nikomu, kdo to absolvuje. Ale já pořád věřím, že zázraky se dějí...
Ja v zazraky verila 3 roky a pak ta touha uz byla tal velika, ze jsme IVF podstoupili. Taky jsem se tomu nejdriv branila. Ale touha po diteti byla silnejsi. Drzim ti pesti at se to podari bez IVF!
Ať už se člověk rozhodne v těchto věcech jakkoli, musí si k tomu rozhodnutí dojít a být s ním v pohodě. Nemá smysl nechat se do čehokoli tlačit (ať už okolím nebo okolnostmi).
Já jsem si k IVF taky musela dojít sama, postupně ... adopci cizího dítěte si představit nedokážu doteď. Přece jenom teď čekám miminko, které je z poloviny moje a z poloviny manžela - akorát ke splynutí buněk došlo ve zkumavce, nikoli v mém těle... .
Ale pokud by selhalo IVF, možná bych došla i k adopci. Nevím.
Za konzultaci nic nedas,pravda....ale chapu,ze do procedury cpani do sebe hormonu nechces jit.Uvidis casem,kazdopadne nic neni ztracene,ja mam a mela jsem PCOS dlouho,manzel teda spermio vyborny,coz jsem vedela a u me stacilo,vypustit,zhubnout a poprve jsem otehotnela po 5ti letech a podruhe po 2 letech snazeni
az prijde spravny cas,mimco prijde,clovek si nic nevynuti 
ale musis verit,neboj,nic neni ztracene 
Nechci být netaktní nebo zlá...ale prostě máš dvě možnosti - objednat se na konzultaci, zvážit možnosti, třeba zkusit nativ či minimálku, ale první krok je prostě ta konzultace. Ty hormony si myslím, že je to až poslední, já jsem z toho nějak strach neměla. Když otěhotníš, tak to je teprve pořádná hormonová smršť. A co jsem tak pochopila z různých diskuzí nebo co jsem se ptala v CARu, tak nyní se nejede na kvantitu, ale na kvalitu, zavádí se jen jedno embryo, v mém CaRu při PCOS nedělají ET hned, ale až další měsíc, aby si vaječníky odpočinuly apod. Nativ moc dělat nechtějí, ž po 3 pokusech, ale pokud bys na tom trvala. Ale záleží, jestli odmítáš hormony nebo ti je proti srsti samotný postup IVF. Nebo další možnost je se s tím vyrovnat. Samozřejmě, že je vždycky šance otěhotnět. Ale nikdo ti neřekne za měsíc, za rok, za deset let. Moc Ti to přeju, aby jsi byla ta výjimka a hned další měsíc našla dvě čárky, fakt jo. Ale i když se neznáme, s tvých statusů mám pocit, že s tím smířená nejsi ani trochu. Třeba že jsi měla status o tom, že se už snažíte rok...prostě, že se na to upínáš a řešíš to. Samozřejmě tě chápu. Já jsem ae s tím nechtěla smířit a domluvila se a mužem, že to jednou zkusíme. Ale hned, když máme nejvyšší šanci a ne třeba za tři roky, kdy se šance sníží.
Jak píší holky, určitě bych šla do Caru alespoň na konzultaci. Řeknou ti alespoň co a jak a jak to třeba zlepšit. Věřím, že ten spermiogram se může zlepšit. Je zvláštní, že byl ještě horší.
Bral přítel něco na zlepšení a dělal ty všemožný opatření, jako nošení volného oblečení, sprchování vlažnou vodou, nepití tolik kávy apod.? Neprodělal nějakou nemoc, co by mu to mohla zhoršit? Hele můj Jirka měl tenkrát spermiogram podprůměrný. A já si myslím, že to bylo tím, že měl boreliózu, že mu to spermie zhoršilo. Pak se zadařilo přirozeně půl roku po léčbě. U Natálky hned druhý cyklus a loni neplánovaně po tom jednom sexu a přerušované souloži, takže si myslím, že se mu spermie určitě zlepšili a před tím že to bylo jen tou boreliózou, že to bylo horší. Já si myslím, že i třeba blbá chřipka může ty spermie zhoršit, celkově je tělo oslabeno a nepracuje tak jak má, teplota taky může spermie pozabíjet a hlavně i stres 
Já být přítelem, tak bych zobala vitamín E, selen, zinek apod. Nic tím nezkazí a věřím, že by se to zlepšilo. Mrzí mě, že to takhle máte celkově blbý, je to nespravedlivý 
Držte se! Věřím, že se jednou taky dočkáte, znám několik případů, kdy jim bylo řečeno, že přirozeně otěhotnět nemůžou a nakonec otěhotněli přirozeně 
A ta jedna má dokonce 3 děti nakonec 
Přála bych vám taky ten zázrak!
Jo...ta konzultace asi bude, no...uvidíme, jak se pobavíme s manželem,... A Borlova, jo, manžel bral všecko co bylo doporučeno a stále bere, volné trenky, nic elektronického u klína, zhubnul 10 kg...a dle mě byl spg lepší, dle mého dr ne....
Říkám si, že se snažíme "jen" rok....jasně, není i 22, takže nemám s čím otálet...a tlak okolí s všema těhotnýma a o ničem jiném nemluvícíma holkama je děs.... Ale fakt je to "jen" rok...
Jinak holky díky všem za podporu, jste moc hodné
Říkám si, kde je ta spravedlnost (i když vím, že tu nemám hledat, ta neexistuje, ta bude až PAK) nicméně... má spolužačka (tzn. 26let) otěhotněla na první šuk se skoro 50ti letým chlapem, hned po škole dostala trvalou práci, rodiče ji při studiu dávali 10tis. měsíčně na život....já pracuju od třetáku na konzervě abych nebyla závislá na rodičích, práci trvalou stále nemám, s početím je to taky super...a tady ta kamarádka se nade mě celou dobu povyšuje, můj manžel je dle ní totalní ..., já dělám dle ní všecko špatně a jsem vlastně uplně blbá .... a ona životem prochází tak snadno... a tak mi řekněte, proč to tak je? .....
inah91 na každého jednou dojde. My se snažili 4r, ale jak jsem měnila lékaře, stále někdo na něco čekal.. Tak jsme se alespon vzali.. Ono nejhorší je, že lidi nevidí, co to je.. Bohužel každý má něco a kdo nemá a neváží si, ten jednou spadne.. Já si taky prožila své, až ted je mi uplně jedno, zda mě dotyčný má rád nebo ne.. Své přátele hold neovlivním, ale omezuji sńimi styk.. Držte se.. Třeba se vám to podaří při banální nemoci, jako u mě.. Syna jsme měli pak nečekaně, ale zase, od dcery jsem chytla 7 nemoc a jelikož je to infekční, hojilo se to dlouho.. Takže kluk vyšel napoprvé.. Moc Vám přeji, ať se to podaří..
Hani, to píšeš nejspíš o Zuzce B., že? Nespravedlnost vládne světem, ale neboj i na Vás se štěstí usměje 😀
luckasim dekuji moc
Janie01 coze? A my se známe?
Jj, zname se, z Frenstatu z lidovky. Dle popisu jsem poznala,ze se jedna o Zuzku. Neboj nikomu to nereknu.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.