Tak v noci před pohřbem mě v noci vzbudila šílená bolest - zánět osmičky, jupí, takže ještě ráno k dr, a dreny mi pak měnila doma mamka (je sestrickou u moji zubarky), ATB, dneska pohotovost, zítra zas a tak furt.... ale to ještě není vše... Pohřeb byl nejhorší zážitek mého života, oči jsem si vyplakala a těžko hádat, kdo z rodiny je více vyřízený.... my jsme s bráchou s babi a dědou žili celý život, a s bratranci (které považuju spíš za bratry) jsme s prarodiči prožili nádherné dětství a stále jsme je navštěvovali...ne jednou za čtvrt roku, ale každý týden, celý víkend jsme tam byli...v posledních dospělých letech jsme pro ně vymýšleli první poslední (už jsme měli auto, finance a lepší možnosti)... Díky Bohu je tohle pro mě první odchod tak blízké osoby, ale o to je to těžší... (babička a děda s druhé strany jsou mrtví delší dobu a my byli menší a méně "vnímavi") No a tak po přežití pohřbu byla trachta a tam přišla další rána...mým bratrankum ke gulasi volal jejich tatínek, ktery vezl na trachu jejich babi a dedu (zname je samozřejmě vsichni) z jeho strany a vsichni tri byli na pohrbu, rekl, ze babicka v aute zkolabovala a jsou v nemocnici a upadla do komatu a je to zlé....a do ani ne hodiny zemřela.... tem mojim klukům zemrel dědeček a babička během dvou dnu.... A ted mi reknete, jak je tohle mozne..... Stále nechápu a nevěřím...