Vcera jsem se cely den tesila, ze vyrazime na ples, uz loni nam z hlavy vypadaly skoro vsechny tanecni figury, tak jsem koukla na youtube, abychom si je osvezili, preci jen, s dvema detma na tanec jindy cas neni. Chlap prisel domu, natesene jsem mu pri prichodu dala pusu, on nezajem... rekla jsem mu, ze bychom si mohli zkusit doma jive, nez vyrazime a on reagoval slovy "dej mi pokoj". To byla posledni kapka, clovek se jak debil porad snazi, aby to znovu fungovalo, prosim ho o to, abychom spolu normalne komunikovali a nestojim mu pritom jako matka jeho dvou deti za to, aby se ke me choval slusne. I rohozka se jednou prodre, sopka vybuchne a clovek vi, ze pres dalsi limit uz jit nemuze... sbalila jsem mu veci a rekla, at odejde, ze jsem uz ve fazi, kdy nenavidim, jak se ke me chova a uz toho bylo moc. Smutne je, ze mesice ho prosim, abychom spolu komunikovali jinak, teda abychom spolu vubec komunikovali a on mi rekne a to ses najednou rozhodla, ze je konec, kdyz doted bylo vse o.k.? Ja proste nechci a nebudu deti vychovavat v prostredi neucty mezi rodici, on kopiruje chovani sveho otce, prestoze v dobe, kdy jsme se seznamili, se proti nemu zasadne vymezoval... ale nas syn takto vychovavany nebude... a prace a stres neni omluva, ne neni...