Jak rosteme
Tomáš má 1 roků a 6 měsíců

05.08.2019
Měří 77 cm
Váží 10 kg

Trošku se zpožděním....

5.8. to bylo už neuvěřitelných 18 měsíců, co se nám narodil ďáblík číslo 2 Tomášek.

Je to drobeček. U doktorky mu navážili rovných 10 kg a doma jsme mu naměřili jen 77 cm. Oba mladší bratranci ho už hodně přerostli. Vypadá vedle nich, že je tak o půl roku mladší
Od konce června konečně chodí Teď už teda spíš běhá Stále moc nemluví. Jen takové ty základy táta, mama, baba, děde, teta a pojmenování zvířátek. Nejroztomilejší je ňau ňau ňau.
Je to velký smíšek. Pořád se usmívá a všichni říkají, že vypadá jako andílek. Trošku tomu asi přispívají ty jeho blond kudrdlinky a velký oči s dlouhatánskýma řasama, který mu spousta ženských závidí Má sice roztomilý úsměv neviňátka, ale ve skutečnosti je to pěknej vztekloun Jak není po jeho, tak to stojí za to.
Vůbec nechápu, jak těch 18 měsíců uteklo. Najednou je z něj velký rozummý kluk. Když se ho někdo na cokoliv zeptá, tak odpoví ano/ne (ne – kývá hlavou, ano – jen se srandovně zasměje). Večer když řeknu, že jdeme koupat, tak utíká do koupelny, svlíkne si ponožky, hodí je do koše na prádlo a stojí u vany a čeká. Po večeři mu řeknu, ať se rozloučí s tatínkem a bráškou, tak jim oběma pošle pusinku, utíká do koupelny, počká až mu vyčistím zoubky, dá mi pusu a běží do pokojíčku k postýlce. Když řeknu, že jdeme ven, tak jako první stojí u dveří do zádveří. Jak ho tam pustím, tak si najde svoje boty a stoupne si ke vchodu. No prostě jak velkej kluk
S bráchou se neustále hašteří. Věčně se perou o hračky. Matýsek před ním pořád zabouchává dveře do pokojíčku, aby mu je tam nechodil krást. Čekám, kdy mu urazí prsty (manžel má jeden prst kratší, když mu ségra jako malá zabouchla dveře...). Ale někdy jsou roztomilí, když se třeba mazlí nebo si občas spolu pěkně pohrajou.
S nočníkem nám to vůbec nejde. Sice se už dávno zvládá vyčůrat na povel, ale poslední 3 měsíce mi z nočníku utíká a neudržím ho tam Začali jsme bojovat i s jídlem Ve snídani se povrtá, svačinu občas taky odmítne, před obědem už kňourá, že by něco chtěl, ale oběd nakonec třeba ani neochutná a jde spát hlady. Odpoledne neví, co by do pusy strčil prvně. Jen kaši na večeři sní krásně. Už jsem z toho pomalu na prášky. Do toho se začátkem prázdnin sám odstavil, ale bohužel jen přes den. V noci stále jednou (občas i dvakrát) vstává na kojení. Ráno po probuzení chce jen někdy, přes den i když nabídnu, tak kroutí hlavou, že nechce. A to zrovna to noční kojení máme podle doktorů zrušit kvůli refluxu.
V květnu mu na alergologii diagnostikovali astma, takže musíme pravidelně inhalovat. Moc to nemá rád, takže s tím taky trošku bojujeme. Naštěstí z původního inhalování 3x denně dvě dávky dvou léků jsme momentálně na jedné dávce jednoho léku jednou za dva dny