A kvůli čemu jste se chytli, že kvůli tomu přítel odešel?
Fazolka420.4.2012 12:41
Jak to tak bývá,kvůli úplný blbosti.Načala mě ráno dcerka a pak už to šlo ruku v ruce,stačí maličkost.Já vím,že jsem nesnesitelná,sama sem si vědoma,že jsou chvíle,kdy je se mnou těžký bejt,ale jsme prakticky pořád sama s holkama,nikam nechodím,max do školy ze školy.On přijde z práce a jde na melouch,pak přijede ,jde skoro vždycky hned spát,navíc dělá na 3 směny,ranní,noční ,odpolední v Ml.Boleslavi,jezdí denně z Děčína autem (200km).A mně prostě ujedou nervy už to je.Spolu jsme málo,ale miluju ho,pokoušíme se o mimčo.Je to náročný
Simone21.4.2012 9:43
Hm, to chápu A hádáte se často nebo ti teď jen ruply nervy? A kolik je dcerce? Nešlo by s ní třeba někdy jít do mateřského centra (pokud máte ve městě, kde bydlíš)? Holka si pohraje, ty přijdeš na jiné myšlenky, pokecáš si s ostatními maminkami a pak nebudeš jak papiňák. Ono pokud to v tobě vře a ty se nikam ani nedostaneš, tak je to pak těžké... A snažíte se dlouho? Já jen, jestli i tohle nemá na hádky vliv.
Fazolka421.4.2012 10:50
No občas se chytnem,neříkám že ne.Ale asi je to právě hodně tim,že jsem skoro pořád sama,potřebovala bych lidi,i když mi nechybí to ,že nechodíme do kina,na večeře a tak,spíš mi chybí miláček.Nikolce bude v červenci 7 a Elišce byli v lednu 4.Nějaký centrum v Děčíně bude,ale já jsem taková,že sama se neodhodlám,spíš s nějakou kamarádkou.Jsem sice taková dost ukecaná,ale na jedno stranu zase docela uzavřená.J jsou to se mnou jenom problémy .No co jsme se dohodli,že teda 3. mimí bude tak se snažíme od léta,v srpnu sem otěhotněla,v říjnu potratila poprvé,po 6nedělí hned otěhotněla znova a v lednu zase potratila.Teď v březnu jsme to zkoušeli ,ale nepovedlo se to,tak teď čekám ,jestli to vyšlo,do 2.5.(to má být ms). Asi je ve mně ještě něco po těch potratech,jsem občas dost podrážděná,ale vim,že někdy vybuchnu zbytečně,no jo hormony.
Simone21.4.2012 16:31
Tak pokud vám to jinak klape a vlastně se "jen" potýkáte s běžnými problémy, tak bych to fakt viděla na to, že jsi pořád sama. Já tedy neznám tvou situaci do detailů, ale fakt bych ti doporučovala překonat počáteční ostych a jít mezi lidi, nejlépe pak do nějakého mateřského centra nebo někam, kde se budeš cítit dobře. Potkáš jiné maminky, budete mít stejné téma a třeba se vypovídáš i z bolesti z potratů (ta taky není jen tak, že). A pokud to jde, domluvila se bych se s manželem aspoň na jednom dni nebo večeru, kdy byste měli pro sebe. Třeba jen tak ležet večer v posteli, povídat si a tak. My to děláme s přítelem (ale jsme bez dětí) a krásně to utužuje to vztahy. Neboj, vy to určitě nějak vyřešíte
Fazolka421.4.2012 19:32
Jj jinak bych řekla,že nám to klape,občas se mraky přiženou,ale to je téměř všude.Já jistě vím,že teď už si život bez něj nedokážu představit.Na to,že mám děti,sem si moc neužila v životě,Martin je můj první dlouhodobej vztah,v srpnu 6 let.A navíc Nikolka není jeho,ale on jí v roce přijal se mnou za svojí a moc hezky se k nám choval a chová.Bylo mu čerstvě 30.když jsme se v srpnu potkali,vlastně to bylo týden před narozeninama,a on mi pár dní na to řekl,že si nemyslel,že ještě někdy bude mít dítě!Takže jsem hrozně vděčná,že ho máme.Akorát mně hlavně mrzí,že máme málo času být spolu,a nejspíš z toho to všechno plyne.Snažím se být v klidu,ale někdy to opravdu nejde ustát.Holt zazlob děti,přidá se k tomu ještě třeba něco jiného a problém je tu! Ale miluju ho,moc
Simone22.4.2012 17:28
To je krásné Pokud se milujete, tak pak to může být sice někdy i dost těžké, ale dá se to řešit. Určitě jdi mezi lidi, pomůže to vašemu vztahu i tobě
A kvůli čemu jste se chytli, že kvůli tomu přítel odešel?
Jak to tak bývá,kvůli úplný blbosti.Načala mě ráno dcerka a pak už to šlo ruku v ruce,stačí maličkost.Já vím,že jsem nesnesitelná,sama sem si vědoma,že jsou chvíle,kdy je se mnou těžký bejt,ale jsme prakticky pořád sama s holkama,nikam nechodím,max do školy ze školy.On přijde z práce a jde na melouch,pak přijede ,jde skoro vždycky hned spát,navíc dělá na 3 směny,ranní,noční ,odpolední v Ml.Boleslavi,jezdí denně z Děčína autem (200km).A mně prostě ujedou nervy už to je.Spolu jsme málo,ale miluju ho,pokoušíme se o mimčo.Je to náročný
Hm, to chápu
A hádáte se často nebo ti teď jen ruply nervy? A kolik je dcerce? Nešlo by s ní třeba někdy jít do mateřského centra (pokud máte ve městě, kde bydlíš)? Holka si pohraje, ty přijdeš na jiné myšlenky, pokecáš si s ostatními maminkami a pak nebudeš jak papiňák. Ono pokud to v tobě vře a ty se nikam ani nedostaneš, tak je to pak těžké... A snažíte se dlouho? Já jen, jestli i tohle nemá na hádky vliv.
No občas se chytnem,neříkám že ne.Ale asi je to právě hodně tim,že jsem skoro pořád sama,potřebovala bych lidi,i když mi nechybí to ,že nechodíme do kina,na večeře a tak,spíš mi chybí miláček.Nikolce bude v červenci 7 a Elišce byli v lednu 4.Nějaký centrum v Děčíně bude,ale já jsem taková,že sama se neodhodlám,spíš s nějakou kamarádkou.Jsem sice taková dost ukecaná,ale na jedno stranu zase docela uzavřená.J jsou to se mnou jenom problémy
.No co jsme se dohodli,že teda 3. mimí bude tak se snažíme od léta,v srpnu sem otěhotněla,v říjnu potratila poprvé,po 6nedělí hned otěhotněla znova a v lednu zase potratila.Teď v březnu jsme to zkoušeli ,ale nepovedlo se to,tak teď čekám ,jestli to vyšlo,do 2.5.(to má být ms).
Asi je ve mně ještě něco po těch potratech,jsem občas dost podrážděná,ale vim,že někdy vybuchnu zbytečně,no jo hormony.
Tak pokud vám to jinak klape a vlastně se "jen" potýkáte s běžnými problémy, tak bych to fakt viděla na to, že jsi pořád sama. Já tedy neznám tvou situaci do detailů, ale fakt bych ti doporučovala překonat počáteční ostych a jít mezi lidi, nejlépe pak do nějakého mateřského centra nebo někam, kde se budeš cítit dobře. Potkáš jiné maminky, budete mít stejné téma a třeba se vypovídáš i z bolesti z potratů (ta taky není jen tak, že). A pokud to jde, domluvila se bych se s manželem aspoň na jednom dni nebo večeru, kdy byste měli pro sebe. Třeba jen tak ležet večer v posteli, povídat si a tak. My to děláme s přítelem (ale jsme bez dětí) a krásně to utužuje to vztahy. Neboj, vy to určitě nějak vyřešíte
Jj jinak bych řekla,že nám to klape,občas se mraky přiženou,ale to je téměř všude
.Já jistě vím,že teď už si život bez něj nedokážu představit.Na to,že mám děti,sem si moc neužila v životě,Martin je můj první dlouhodobej vztah,v srpnu 6 let.A navíc Nikolka není jeho,ale on jí v roce přijal se mnou za svojí a moc hezky se k nám choval a chová.Bylo mu čerstvě 30.když jsme se v srpnu potkali,vlastně to bylo týden před narozeninama,a on mi pár dní na to řekl,že si nemyslel,že ještě někdy bude mít dítě!Takže jsem hrozně vděčná,že ho máme.Akorát mně hlavně mrzí,že máme málo času být spolu,a nejspíš z toho to všechno plyne.Snažím se být v klidu,ale někdy to opravdu nejde ustát.Holt zazlob děti,přidá se k tomu ještě třeba něco jiného a problém je tu!
Ale miluju ho,moc
To je krásné
Pokud se milujete, tak pak to může být sice někdy i dost těžké, ale dá se to řešit. Určitě jdi mezi lidi, pomůže to vašemu vztahu i tobě 
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.