Začátek 16tt by se dal označit heslem: ve zdravém těle zdravý duch, i když v mém případě by se to mělo upravit na v nemocném těle - zdravý duch. Odjeli jsme s přáteli do Harrachova. Mé milované lyžování jsem nyní sledovala jen z povzdálí z blízké, prosklené, útulné kavárny přímo na sjezdovce a sprostě jsem tam zabrala stůl pro 4, poněvadž byl přímo u krbu. Místní lyžaři všechno ihned pochopili, protože se kolem mě poměrně rychle vytvořila zóna "pozor - zlý bacil". A tak jsem se prolévala čajem, sem tam jsem si to zpestřila horkou čokoládou se šlehajdou (kterou bych na ten bolavý krk neměla, ale tak jednou se snad nic nestane) a nadále se věnovala tomu krásnému zážitku z lyžování z poněkud druhé strany  V sobotu jsem se dokonce vydala na výzvědy na začátek sjezdovky, kde jsem pozorovala svého manžela jak urputně pluží od vrcholu červené sjezdovky až dolů a jak má přitom smrt v očích  bodejť by ne když na lyžích stojí podruhé v životě  ovšem to štěstí dole když to poprvé sjel - k nezaplacení. Jako správná manželka jsem byla patřičně hrdá.
Nemoc sice nepřešla (a bude to trvat asi ještě další týden), nicméně psychicky jsem si odpočinula opravdu dobře. Už jsem potřebovala vypadnout od věčného učení, státnic, práce a nekonečných normostran překladů... Stálo to skutečně za to!