Milý deníčku (:-D), dnes se mi zdál opravdu příšerný sen... rozhodla jsem se, že to zapíšu, protože nehledě na to, co za hrůzy a absurdity se mi někdy zdává, tenhle sen vyhrává jasně na všech čárách...

Zdá se mi, že jsem byla zvolena prezidentkou České republiky jako první žena v historii (:-D) a měla jsem extrémně důležité jednání se Severní Koreou (KLDR) ohledně jednoho zajatce zajatého v ČR - byl to vrah a násilník, ale utekl a měl velmi důležité tajné informace o KLDR, o které se chtěl podělit s hlavami EU. Jednala jsem na tiskové konferenci s prezidentem KLDR o jeho nevydání zpět do KLDR. Došlo až na to, že mi prezident začal vyhrožovat a ukazál mi přitom dvoubarevnou tabletku, která v sobě měla jehlu. Řekl, že je to velice prudký jed, na který dosud neexistuje protilátka. Nenechala jsem se ale zastrašit. Na druhý den, kdy měl být oficiální konec, jsem vydala konečné rozhodnutí o tom, že zajatec nebude vydán. Prezident se ke mě přitočil a před zraky všech novinářů mi zapíchl jehlu do krku a vypustil jed... přitom mi do ucha šeptal "Jed je prudký, ale působí velmi pomalu. Smrt nastane nejdříve za 24 hodin, do té doby ale zažijete nejhorší den vašeho života. Nejdříve se vám začne špatně dýchat, budete sápat do vzduchu, potom vám postupně začnou selhávat všechny orgány, což bude velmi bolestivé a pak postupně přestanete cítit nohy i ruce. Ale mozek bude stále funční, aby jste pocítila následek svého jednání..."
Jsem v šoku a nevím, co dělat. Co bude s mým nenarozeným dítětem? Vždyť jsem v 7. měsíci... Po ukončení konference okamžitě odcházím domů k manželovi a vyprávím mu, co se stalo. V tu dobu, už jsem ale byla rozhodnutá. Řekla jsem mu, že musíme jet do nemocnice. Mě už bohužel není pomoci, protože na jed neexistuje protilátka, ale že naše dítě musí zachránit než se k němu jed dostane - stále se hýbalo. Udělali mi teda akutního císaře a těsně po operaci mi ukázali ten malý uzlíček života - byl tak maličký, tak hubeňoučký a ještě celý vrásčitý, nehýbal se a nedýchal, museli ho dát rychle do inkubátoru a napojit na přístroje. Jen jsem mu stihla dát pusinku na čelíčko a rozloučit se s ním. Na manžela jsem se už jen stihla podívat, jak ho drží...

to je mazec, i teď mi normálně tečou slzy... tak příšerný sen jsem fakt už dlouho neměla ...