Tak mám chvilku, aspoň řeknu, co se děje. 
První říjnový víkend jsme vzali malého a odjeli k rodičům (babi a dědovi už vlastně) na Moravu, ukázat rodině po šestinedělí malého. Já jsem zůstala celý následující víkend, protože pak jsem měla jet s babi a dědou na chatu do Beskyd nadýchat se čerstvého vzduchu a trochu si odpočinout. Aspoň takový byl plán.
Absolvovali jsme týden plný návštěv, příbuzní si u nás podávali dveře a my jsme byli večer vždy na padnutí. Poučení: nejen v šestinedělí by se mělo chodit skutečně jen na chvilku. Jedna teta mě ukecala (teta1 pro účely článku)měly článku), abych přijela k nim, miśto oni k nám, protože má doma svou starou nemocnou maminku (teta2, která normálně bydlí v naší vesnici), ale teď na tom podle jejích slov není dobře a ráda by malého také ještě viděla. Tak jsem souhlasila, protože tetu2 mám moc ráda (o tetě1 už to samé až tak říct nemůžu, není zlá, ale někdy hodně otravná). Tak se jelo. Nebudu to roztahovat, nicméně mě tam zdržela (ale to je další moje chyba, že jsem nebyla dost asertivní). Teta2 byla úplně v pořádku, čilá jako čiperka a hezky jsme si popovídaly. Takže teta1 pěkně kecala a pak to z ní vylezlo. Zkrátím to. Udělala jsem něco, co jsem nechtěla. (Chyba č. 2 a už ji snad nikdy neudělám). Ten samý den se odjelo na chatu. Bylo to značně hektické, protože jsem musela ještě vyzvednout narychlo objednané plenky, oblečky pro malého a bambilion dalších věcí a do toho slyším tetu1 jak mi vykládá: "No tak to sis měla přece odložit když jedeš na návštěvu k nám, Haničko" (?!?!?!?€&@&&!?!!!) a že bys ty zvedla svou prdel a dojela k nám když mám doma kojence, to tě nenapadne, co?! Hlavně, že  jsem se dozvěděla, že den předtím byli v naší vesnici i s tetou2. Tak tohle mi prostě hlava nebere. Manipulátor 80. úrovně! A já blbá mladá matka tahám dítě...
Každopádně na chatě bylo super. Krásné teplé podzimní počasí, hory, vzduch. A první noc i bolení v krku. Na večer se to rozjelo tak, že jsem myslela, že padnu. Nemohla jsem polykat, dýchat, z nosu jsem měla průtokáč. Malej v pohodě. V pondělí k doktorovi a super zprávy - asi zánět průdušek. Takže odjezd do Prahy se odložil (manžel nemá vyměněný řidičák, takž bych to musela opět odřídit já a mě stačilo i 45 minut z chaty. Myslela jsem, že to nedám). Takže jsem u rodičů a léčím se. Vše vypadalo, že se blýská na lepší časy. Až do včerejšího večera. Nějaké ty sople měl malý už týden, ale nic, co by mu překáželo v dýchání. Včera začal sýpat, lapat po dechu, dusit se, kašlat. A to vše během pár hodin. Stejný průběh jako u mě. V noci jsem ani oka nezamhouřila, protože malej se co chvíli budil a kašlal a opět kolečko lapání po vzduchu, chrčení... Takže už jsem volala na dětské do nemocnice a za chvíli vyrážíme. Řekli, že nás vezmou skoro hned. Držte palce. Chudáček malej... sotva se naučil tlačit a zlepšilo se mu bříško, tak přijde tohle. A jestli má zánět průdušek jako já, tak pěkně děkuju. Už snad  nikdy nebudu tak blbá, abych poslechla někoho jiného... holt chybama se člověk učí, akorát za ni zaplatilo mé dítě...