... za rok 2018 vyhrává ... já.
Dnes jsem se vracela do Prahy, opět sama, opět autem. Na cestu je dobré se vyspat. To se ale nesmí dítě vzbudit ve 4:35 a dále nespat. První facka. Naláduju auto věcma až po střechu a v 11 vyrážíme. Někde u Moravské třebové mi před auto vlítla poštolka a vylekala mě tak, že jsem strhla volant. Naštěstí jsem zůstala na cestě. To byla druhá facka. Ještě se mi ani nestihl vstřebat adrenalin z toho ptačího náletu a už opět strhávám volant doprava a brzdím očima i ušima, protože dodávka v protisměru se rozhodla, že to auto prostě předjede stůj co stůj! Naštěstí mě lízla jen tlaková vlna, která mě trochu odhodila. Třetí facka. Prdelka mi cvakala jako už dlouho ne...
Dojeli jsme do Prahy, 3 hodiny a 30 minut se 4 zastávkama na benzín a kojení... dobrý.
Jako každá normální ženská jsem před odjezdem z Prahy před těmi 14 dny: umyla nádobí, uklidila kočce písek, vynesla odpadky a zkontrolovala, že nikde není žádné jídlo, které by se mohlo zkazit. 4x check, dobrý, odjeli jsme. Jenže po 14 dnech otevřu dveře od bytu a další facka - už čtvrtá, že? Co je to za divný puch ... jako zkažené zelí. Čichám, čichám, viditelně nikde nic není... záchod - dobré, koupelna - dobré, odpadky - vynesené, nádobí - umyté, tak odkud to jde?! Otevřu ledničku a *LISK*! Lednička nejede... otevřu mražák a *LISK LISK LISK* ... měla jsem co dělat, abych nevrhla rovnou na místě. Holky, takovej puchejř jsem ještě nezažila... přiřovnala bych to asi ke hnijícímu trupu něčeho, co kdysi žilo, pak to zdechlo a pak to shnilo. Znovu mě natahuje. A to jsem se ještě nedala do úklidu. Každopádně díky bohu, že to neproteklo ven z mražáku, to bych asi rovnou mohla spálit byt. I když ono k tomu i teď nemám moc daleko, větrat by to chtělo aspoň měsíc a přitom tady nebydlet. Vše tedy zůstalo tam, nádherně černá hnijící voda, v tom elegantně kraulovalo prohnilé maso a já jsem měla tu čest to vše uklidit a vynést... no natahuje mě ještě teď když to píšu.

Hned jsem běžela pro savo a nejraději bych to tady postříkala od podlahy ke stropu, jenže co s malým? No hele, zvládli jsme to, s kříkem a brekem (bo jsem ho zavřela v ložnici, zababušila do teplého a otevřela okno) ale musel to vydržet. Na noc nechám v obyváko-kuchyni otevřené okno a uvidíme co ráno. Lednička a mražák jsou vydrhlé, vysavované, vyjarované, vymyté, vymydlené, prostě lépe už to nejde... lépe jedině koupit novou ledničku a tuhle spálit *BUUUUURN*!!! 

No a proč vyhrávám tu grand prix za blbost se ptáte? Já si ze začátku totiž myslela, že vyletěly pojistky. Nicméně při podrobné kontrole jističů se ukázalo, že tady chyba nebude. Chyba byla ve 165 cm chodící blbosti, co vytáhla ze zásuvky rozdvojku s varnou konvicí a nevšimla si, že v ní byla i prodlužovačka, co vede k lednici. Hej hej... takže ještě než jsem vyjela z Prahy, hnilobný proces byl nastartován a odpočet zahájen. A teď si jdu dát facku a spát. Dobrou.