Fílovi jsou dneska tři měsíce. A popravdě, strašně to uteklo. I když první dny a týdny po porodu jsem měla pocit, že se tohoto okamžiku nikdy nedožiju :) Inu, dožila jsem se. A dráče mi začíná vracet všechny ty probdělý noci, hormonální bouře, zkažený zuby, lámavý nehty, celulitidu, vytahaný břicho, vypadaný vlasy a nervy na pochodu :) Dneska večer po kojení se na mě krásně zachechtal a vzápětí mi začal něco vyprávět (má teď období hejkání, připomínající zvukově cosi mezi pyrurou a žábou. Předtím byl zaujatý samohláskami a jeho vrcholým projevem byla věta Aua je ouu, nejoblíbenějším slovem EU (nemá chlapec zrovna malé ambice) a prvním slůvkem Oahu (fakt nemá malý ambice, vždyť to píšu:)). Člověk by mu v ten moment odpustil i vraždu. Podle toho, jak je schopen prokecat minuty a minuty v kuse, začínám mít zlé tušení, že z něj bude právník nebo obchodní cestující. A my s manželem budeme mít brzy vykecanou díru do hlavy :) Taky se pěkně naučil držet hlavičku nahoře, když leží na bříšku, a dokonce hejká i v této pozici, snaže se přitom dosáhnout na hračky. Vůbec největší hit jsou pro něj ale ručičky. Jejich objev by se směle mohl rovnat objevu penicilinu. Ta věc se totiž nejen dá ovládat, ale hlavně strčit až do chřtánu a taky se s ní dá mlátit matka (nejlépe přes brejle, ať si potvora užije), případně štípat do poprsí. Anebo se modlit ke zvířátkům na kolotoči :) Jo, máme to šikovnýho kluka. Jsem zvědavá, co nás všechno ještě čeká :)