a co se stalo?

to chápu, že ti nejde jen tak spát, ale děti opravdu umí usnout tvrde, proto ja tyhle vymoženosti doma nechtěla a nechci. Teď budeš pár nocí neklidna a kontrolovat ji, ale časem to bude lepší a sklidnis se neboj.

Opakovalo se to jeste? Urcite jen tvrde spala a byla to spankova apnoe (to obcas deti maji). Ja bych celej monitor drapla a hodila do kontysu Zbytecnej stres.

Tak nějak nechápu jak muže byt pro někoho zbytecny ale každý je jiný.....
Nám se to stalo u syna a také jsme ho museli dlouho budit, mamce s bráchou až celý začal modrat. Do rizikové skupiny nepatřil ani jeden je mi líto ze tě to sebralo, hlavně ze je malá v pořádku. Určitě se to nebude opakovat. Buď rada za to ze monitor mas a upozornil vás...
Mimochodem riziko je až do tři let.

Petra35 priste (ktere urcite uz nebude) foukni male ze vsech sil do obliceje. Kdyz mivala v noci zachvevy nedychani - dlouho jsem neslysela nadech (vzdycky me to vzbudilo), tak jsem ji foukla soucasne do pusy a nosu a vzdycky zalapala po dechu Totez pri nocnich desech, kdyz nesla probudit.
laili Uz v porodnici obe holky spaly se mnou a jen kvuli monitoru, ktery navic neni 100% a dela poplasnaky dite nesoupnu “na samotku” 😇 Pro me je monitor naprosta zbytecnost, ALE kdyz to nekoho uklidnuje a dodava pocit bezpeci, tak to smysl ma

Tyjo chápu tvuj strach Nicméně já to mám stejne jako Shirley1. Malá spí prostě semnou. Věřím že v sobě máme nějaké zvířecí cítění a že vycítíme že je něco špatně když ta svá zlatíčka máme u sebe.
Jinak nám ten monitor zase nezačal řvát ani když jsme malou z něj odnesli. Rozeřval se třeba až za 5min což je fakt dlouhatánská prodleva :/ Já si pro příští mimčo pořídim monitor dechu který se připíná přímo na plínku..

Petra35 i kdyby mela celou dobu rvat? Kvuli svym strachum nevyslysis jeji volani po tobe? To se mi zda uz prehnany teda 😬

Tak lepší, když bude řvát v postýlce, než když by umřela u mě v posteli, tuhle se mi stalo, že jsem jí měla u sebe a usnula jsem a nevzbudilo mě, že se vzbudila a chytla jsem jí na poslední chvíli, už byla hlavou z postele a měli jsme ještě otevřené i dveře na balkon, to bylo v těch vedrech, i to mě dost vyděsilo a říkala jsem si, že si jí nemůžu brát k sobě, když už leze, to bylo ještě před tím zážitkem s monitorem, byla jsem tak strašně unavená, že jsem usnula tvrdě a nic nevím

Tak já jí nenechám řvát, ale nechci, aby spala u mě, bojím se, teď ještě víc a v postýlce je to od dovolené dost problém, jsme v noci pořád vzhůru

Petra35 Strachy jsou od toho,aby se překonávaly.Takhle se přece nevyspíš ani Ty ani ona

Spala uprostřed, ale mě nevzbudilo ani to, že přítel vstával a šel do práce, cítím se naprosto vyčerpaná a unavená, spala bych 24h denně, nezvládám uklízet, sobě nevařim, jsem 9m o rohlíku na oběd, překonam se občas o víkendu a když nekdy vařím malé, ale sobě už to nestíhám

Petra35 proc by mela umirat? Dite ZRCADLI pocity rodicu. Ona nespi, protoze ju stresujes. A deti padaji. I z postele. At uz u toho jsi nebo nejsi. Kazdy dite spadne. Driv ci pozdeji - odnekud Aruska mi spadla poprve v 6 mesicich z postele, ve dne, v bdelem stavu, za me pritomnosti, no a? Nebudu se lyncovat zbytek zivota kvuli tomu 🤷‍♀️ U vas se jeste nic nestalo a ty uz ju pomalu pohrbivas To je fakt vyhnany ad absurdum 🙈
Na postel existuji zabrany, lze dat na podlahu pristylku. Moznosti jsou. Staci chtit. Neni potreba kvuli sve paranoi nechat vyplakat dite...

Petra35 dite neni robot ani vojak. Nebude delat co chces jen proto, ze ty chces. Ma taky svoje potreby, emoce a chce, aby byly naplneny. Misto toho, aby sis uzivala jeji spolecnost, protoze za dva roky te uz poste do riti a pak ti to bude lito (a to bude!) v tom vidis problem... Je to jen obdobi! Zase bude spat v postylce, ale nejdriv potrebuje byt s tebou

Petra35 promin, ale je spat v postylce a spat v postylce. Kdyz tam odlozis spici dite a ono spinka dal, tak ok. Kdyz tam dite das a nechas vyrvat az dokud nespi, tak to v poradku neni a proti tomu ja teda tezce jsem Miliony deti na svete spi v postylkach, ja vim, ale za jakou cenu? Co dela nebo nedela okoli je mi jedno, me to nezajima a mam na srdci klid. Kdyz ty tu napises, ze ju radsi nechas rvat nez vzit k sobe tak teda sorry, ale budi to ve mne neliby pocity...

Kdo říkal vyřvat? Nedávám jí tam spící, ale pohladim jí, dám pusu, řeknu dobrou noc, když brečí, vracím se k ní, dávám jí dudlík, vždy znovu pohladím, někdy usne hned, někdy to trvá

Píšu na rychlo a není to mířeno na nikoho osobně, to musím radši dodat.

Petra35 Peti, mela by si najít nějakého odborníka kvůli tvé psychice, nebyla v pořádku už před otěhotnenim co si pamatuji a s Anetkou si v jednom stresu psychickym pořád, to je špatně, ted nejde o to kde mala spí nebo nespí,ale jde celkove o to jak vše prožívas, jak si ty věci bereš nebo určite situace, proste se jen bojíš a nervujes, se spánkem, jidlem, že nekojis, všechno moc prožívas a zbytečně!!! ubližujes tim ne jen sobě, ale i Anetce. Není žádná ostuda si přiznat, že prostě potřebuješ odbornou pomoc, naopak je to hrdinství přiznat a řešit to. Nemyslím to zle, píšu to upřímně

Jo, psala jsem to obrazně, že radši, ať řve, než aby u mě v posteli přestala dýchat, ale vyřvat jí nenechávám, prostě vstávám třeba 100x za noc, vždy když se ozve

Petra35 a co když se malá prostě a jednoduše v té postýlce a v pokoji sama bojí? děti jsou citlivé na hodně věcí. spousta věcí je může znepokojit, spousta zážitků z celého dne se jim přehrává v hlavě a je to pak problém. někdy ta máme je ta jediná jistota a pomoc co to dítě má. ono říct že si už v těhotenství, že ji do postele brát nebudeš, a na tom trvat není vždy to nejlepší. každé dítě je jiné. a spousta z dětí má noční děsy se kterými se samo neumí porvat a ty mohou trvat až do 5 let.
a navíc - tím vstáváním 100x za noc ničíš především sama sebe. nevyspíš se ani ty, ani malá.

Že jsem vůbec něco psala, jsem blbá...

Nikdo neříká že jsi špatná. Proč si teda neporidis ten monitor za plenku a nespite spolu? Byla bys určitě min unavená. A mala spokojenější. A muž ať dá po svým odchodu na zem polštáře, jak tu někdo psal. Taky mám velkej strach o malou, ale nesmím se tomu moc poddavat. Není to dobrý pro nikoho..

Už budu radši psát teda deníčky jen soukromé nebo pro ty, kdo budou chtít heslo, teď si přijdu úplně špatná, omlouvám se, že jsem něco vůbec psala

a na tvůj dotaz co se sebou udělat odpovím jednoduše - vzít si malou k sobě po tom, co se v noci poprvé vzbudí a nechat jí spát u sebe. ona bude líp spát a ty se taky v konečném efektu lépe vyspíš.

a není proč se omlouvat. spíš by jsi měla otevřít oči a zkusit si z rad tady něco vzít nikdo neříká a nepíše, že jsi špatná máma. jen jsi přehnaně úzkostlivá, ale to už jsi byla před těhotenstvím.

petra35 když malej začal spávat na svojí velké posteli, dala sem na zem polštáře, protože zábranu odmítal. a co? několikrát sem v noci uslyšela žuchnutí dolů a tam spokojeně pokračoval ve spaní. někdy mně to probralo, já ho dala zpět do postele, a někdy mně to neprobralo a tak tam spal až do rána výhodou bylo, že od tam už neměl kam spadnout
prostě ber to s humorem a s radostí, že Anetka roste, prospívá a s tím přijde spousta dalších věcí. nemůžeš ji věčně nějak "chránit" - tak se dítě nenaučí jak se chránit a jak padat samo.

To, že byla spoustu nocí zhruba od 2h do rána u mě, to trvá od dovolené, ale taky ten měsíc právě od těch 2 do rána nespím, nejde mi to a ráno pak vytuhnu vyřízená únavou, a proto jsem tak mimo, i s náladou, být denně od 2 ráno vzhůru, to prostě nezvládám a když jí mám v posteli, nespím, dělala jsem to tak teď asi měsíc a teď od toho monitoru už na to právě nemám odvahu si jí k sobě ani vzít, abych se snažila usnout, takže pokud si jí vezmu, což každou noc aspoň na chvíli je, tak prostě nespím a ve dne nefunguju

Proboha Peto, snazim se te vzdy podporit, ale tohle? Miliony deti spi v posteli, moje od pul roku non stop, do te doby taky furt, na monitoru byl par mesicu jen v noci. Zkus se vysr** na tvoje pocity, ale res její. Tvoje chování je paranoidní.
Oliver spadl už 3-4x, nevim presne, naposled se mu i kyval zub. Ale kvuli tomu nebude nekde zavreny. Spi uprostred postele, na jedne strane zabrana a kojo polštář, na druhe perinovy val nebo ja. Když se probudil, vzdy jsem stihla prijit.
Peto, fakt se zklidni, protoze tuhle tvou pri nejmenším neurozu odnášíte všichni. Fakt zvaz odbornou pomoc.

Kdyby sis ji vzala do postele, zjistila bys, jak dobře se Vam spi.
Fakt obrovský souhlas s holkama a hlavně Shierley, piseme ti to tu všichni v dobrem, hlavně s ohledem na tebe a malou. Vždyť ty klekneš s takovou a mala ani nemluvim.

kurkovalu hlavní problém je, že i když si ji vezme do postele, že nespí a pak nad ránem je totálně v háji a padá na hubu. a pokud nedokáže spát, když má malou u sebe, ale stresuje ji i to, když je v postýlce s monitorem, tak je špatně něco jiného (ne že je špatná jako máma). a tam by stálo za to opravdu podebatovat s odborníkem. prostě nespat není řešení - dan si to dřív nebo později vybere a očividně už vybírá.

Hodně lidi ma vymodlene deti, ja se Peti snazila vzdy pomoct, ale to je u ni tezke. Tady by mel pomoct hlavne její partner. My jsme ji tu možná zbytecne vynervovali, ale přece nejake zrcadlo člověk musí mit. Přece není mozne, aby se nechala zničit nevyspanim. S nespavosti souvisí psychika vždycky a s tim se musí k doktorovi. Každý musí spat.

jitkab1982 ale má tady rady jak to udělat, když se bojí, že jí malá spadne - dát tam polštář, peřinu, něco, aby když spadne spadla do měkkého. tak se jí nic nestane a může být více v klidu ale Peta měla psychické problémy už před těhotenstvím a tenhle stav se prohloubil ted. nespat není řešení. a nespat když má dítě v postýlce a nespat když ho má vedle sebe se projevilo ted jednoznačně - je na dně, vyčerpaná, ... ale na dobře míněné rady nedá. nemá energii na nic a je to logické a pochopitelné. ale musí v první řadě chtít s tím něco udělat sama. ne se utápět v tomto stavu, ale začít to řešit. zapojit více partnera, aby si odpočinula, když to nezvládá (alespon o víkendu, aby si odpočinula).

Omlouvám se, že se vkradu do diskuze, ale nedá mi to. Opravdu to tu vypadá jako hon na štvanou zvěř a tazatelka je tu 1 proti x dalším, i když se ji snažíte pomoci. Naprosto souhlasím s jitkab 1982. Taky by mě tahle diskuze a rádoby pomocí spíše ještě víc srazila na kolena Taky nespim s dcerou v posteli a chci aby měla svůj životní prostor, takže budu asi taky ta nepochopená.
Jinak, taky mě ve 3 měsících věku vyplašil monitor dechu a to 2x za noc a to jsem potom asi týden ,umirala, hruzou, kdy se ozve znovu, děsila jsem se hlavně toho, že manžel odejde do práce a já tam budu sama, kdyby něco....nakonec jsem si řekla, že tím, že nebudu spát tomu nijak nepomůžu.
Přeji ať je lépe a ještě jednou se omlouvám za vtirání se do diskuze

buccaneerka2 ty obědy ze školní jídelny jsou super nápad. V okolí jich petra bude mít hned několik.

Holky, vím, že mi chcete pomoct, ale přijde mi, že vám přijde špatně to, že prostě s malou v posteli spát nechci a prostě nebudu, přitom jí miluju nade vše a dělám pro ní maximum, co umím, ale tohle je věc, kterou prostě dělat nechci, i kdyby mi to radilo 1000 lidí. Já napsala, že si nevím rady, jak se přestat bát toho, že přestane dýchat, ne že s ní chxi spát v posteli a kvůli tomu, že chci, aby spala sama, tak nejsem přece špatná máma, já si potřebuju taky odpočinout, stejně jako ona

jitkab1982 Mishelee asi vím na jaké komentáře naražíte, že jsou útočné. Každopádně ja beru asi věci tak, že pokud na me někomu záleží , řekne mi něco upřímně a asi holt ne tak jak bych hned chtěla slyšet, ale ve výsledku je to od člověka co to semnou mysli opravdu dobře a upřímně , než ty,, kamaradky " které by se hroutily semnou,nerekly co dělám blbě a litovaly me jen. Ale máte pravdu, že určité věci se dají říct trochu jinak než útočne.

Peto, i kdyby sis pro to jídlo ted došla každý den,tak to ničemu nevadí. než začne jíist normální, bude to ještě dlouho trvat. ale potřebuješ se dát do kupy ted hned. pokud nespíš, tak i na to jídlo je menší chut. a nejdřív je potřeba zapracovat na tom spánku. na tom, aby jsi v noci spala. ono je v zásadě jedno, jestli spíš sama nebo máš vedle sebe malou. ale jde o to, že očividně (podle toho co píšeš) jsi nespala ani před touto událostí pořádně. a pak se to projevuje větší úzkostí a vším dalším. ale spánek je základ. pak jídlo a pití ...
pokud budeš v noci pořádně spát, budeš mít více energie.
a cest jak to udělat je více. jen je potřeba je chtít vidět.

Petra35 zkus řešit ten spánek u sebe, že od 2 prostě nespís, myslím si, ze jak to vyřešis u sebe aby si spala tak u Anetky se to taky zmeni ty obědy je super nápad vozit si je a jak nacerpas energii což z jídla a pití taky nacerpas, bude chuť a síla pak vařit normálně doma, ty jídla z jidelny ber jen dočasně

jitkab1982 ze je nekdo takovej, ze se ho dotkne vsechno zato my nemuzeme. Nikde ju nenapadam, neurazim, nepoucuju, naopak. Snazim se pochopit. Ze si ze všeho Peta vezme jen to negativni, ktere ani neni psane a zbytecne to na sebe vztahuje, neni muj problem. A ze ma malou vymodlenou? No a? To urcite neznamena, ze se o ni MUSI hystericky bat nebo ze se musi bat vic nez jine mamy. KAZDA se o svy dite boji, ale zadna se nehrouti ze vsech moznych scenaru, ktery muzou nastat. Vzdyt takhle se neda zit...

Asi měsíc spala celou noc, to jsem se vyspala a cítila se úplně jinak, ale už několik měsíců spí dobře tak do půlnoci a pak jsme až do rána skoro pořád vzhůru, vstávám snad 100x, přitom se mi chce tak spát, snad se to někdy zlepší a budeme spát všichni

Petra35 jak se stara partner? Zapojuje se? Je realne, aby vzal malou ven a tys mohla spat? Kdyz to nechces resit radikalne (odbornik), tak se musis vydat touto cestou. Kdybych byla vycerpana, hladova a nevyspala, taky bych videla svet cernej.

petra35 tak se ale pak nediv, že v noci vstáváš 100x z postele a ráno jsi nevyspalá. jsou dvě možnosti - budto budeš nevyspalá z neustálého vstávání k malé v noci, nebo si zvykneš, že prostě můžete vedle sebe a spolu spát, protože to potřebujete obě. v tuto chvíli jiná cesta není.
jedna možnost by ještě byla, že by k Anetce vstával chlap. aspon někdy.

terryk hele, anetka už není tak malá, tak bych si svoje jídlo vzala vedle ní a po lžičkách krmila ji jejím a sebe svým. naučí se společnému stolování, a že i dospělý musí jíst. takže souhlasím, že prostě se má najíst a nehledět na další. u miminka je to jiné než u takhle starého a může se klidně zabavit i jinak a na závěr kousek jídla dát na žužlání a v klidu dojíst sama všechno jde. jen je potřeba tu cestu vidět a nezavírat před ní oči

Nemá kde jinde spát, leda na zemi 😂 Máme to tu hrozně malinké, zrovna dneska jsem říkala, že nevím, kde bude mít Anetka třeba postel, až bude větší, prý se přestěhujeme třeba k tchýni, to mě klepne, od ní slyším o víkendu stokrát,jak dělám vše špatně, jak jí mám odladit jídlo, nechovat jí, nechat jí brečet, řve na ní, jak zlobí, že u jídla se sedí a nehýbe a nezlobí a když něco řeknu, tak se pustí i do mě a přítel mi řekne, ať to nekomentuju, ať je klid, takže tohle je kapitola sama pro sebe,no comment a každý víkend jsme tam na oběd, přítel na tom trvá a mnohokrát jsme se pohádali, když jsem řekla, že se mi tam ani nechce

No Péto tohle může souviset klidně ... Nejezdi tam. Takovéhle prostředí tobě ani malé nic nedává Tchýni bych poslala do pr.... Ona svoje dítě vychovala tak at mlčí. A tvuj partner by se tě měl zastat.

No tak to by mu asi neprošlo. Kdyby jsem tam jet nechtěla - tak bych proste nejela, ať si jede sám, když tam musí nutně být. S tím bytem by jsem mu řekla ze ke tchýni bydlet nechci - ty vado jako představa že bydlím s tchýni by se ze mě stal asi brzo vrah. Že si budete muset najít hold větší bydlení ale pro vás - ne pro vás a tchýni. a tady bude asi ten problém - tchyně z tebe dělá neschopnou, přítel se tw nezastane, takže neslysis vlastně nic jiného. Jediný řešení vidím jít si za svým co TY citis za správné a jednat jen a jen podle sebe co vám s maličkou vyhovuje - no bože ikdyby měla spát nakonec v té postýlce je to jen tvoje výchova. Prosadit si svoje a to tvrdě - ikdyby jste se měli pohadat. Říct a vysvětlit ze se tam proste necitis dobře a ze tchýnin přístup k malé se ti nelíbí. Ze je to jen vaše výchova a měl by ji to vysvětlit i přítel. A hlavně by jsem mu asi řekla ze by měl stát za tebou. Každý víkend na obědy bych tam určitě nejezdila, navrhla bych ze budete vařit doma a ke tchýni jednou za měsíc. A stát si za tím. Přijde mi ze si z tebe tchyně i přítel dělají teda pěknou hlupoňu a jedou si svoje

Jen můj osobní názor, jak jsem si tak všimla, Peťa je na tom povahově/psychicky podobně jak já. Takže to vezmu ze svého pohledu. Když jsem na tom po porodu Milana byla psychicky zle, tak si přečíst některé rady, co tu jsou napsané (byť míněné dobře), tak bych si z toho dokázala vzít maximálně to, že všechno dělám blbě a utvrdilo by mne v tom, jaká jsem špatná máma a srazilo ještě hlouběji než jsem byla. Neříkám neradit, ale záleží jak radit. U mne by neprošla rada řečená přímo natvrdo, ale opatrně jak "s malovaným vajíčkem". Za další nespaní po zážitku s monitorem plně chápu. Mně Lumír jako miminko si ublinkl a vdechl to, reagovali jsme rychleji než stihl reagovat monitor, už modral, než jsme to z něj všechno dostali. A hodně dlouho mi trvalo, abych šla aspoň na záchod, aniž bych ho měla u sebe, případně ho neměl v náručí někdo jiný. A to jsem na tom tehdy byla psychicky relativně dobře, natož když už je člověk v háji před tím. S nespaním a nejezením mám taky svoje zkušenosti, trvalo to 3/4 roku, než jsem vyhledala odbornou pomoc a bylo už dost pozdě. Takže jsem dopadla, tak jak jsem dopadla. Teď musím zaklepat, ale už jsem v pořádku (na můj normál). A co se týče postýlky, tak já jsem také zastáncem samostatného spaní. U Lumíra jsem to praktikovala tak, že jsem si ho vzala k sobě do postele, tam jsme leželi třeba 2 hodiny, než usnul (já kolikrát dřív než on) a pak jsem ho přenesla do jeho postýlky. Milan ten šel rovnou do své postýlky. Přece jen už byly děti 2 a Lumír nemohl čekat 2 hodiny, než Milan usne, abych i jemu nachystala jídlo, vykoupala, uložila... Prostě jsem pobíhala mezi nimi a řešila situaci, která byla akutnější. A když přišlo nějaké trápení v noci, tak jsem tak 1-2x vstala a pak skončil u nás v posteli. Já měla to štěstí, že obě dvě děti jsem měla spací a většinou spali celou noc, ale když byl nějaký problém, tak skončili u nás v posteli. První měsíce jsem také spát nemohla, každý Milanův nádech mne budil, do toho krátce po jeho narození byl Lumír nemocný, takže každé zakuckání z vedlejšího pokoje... A já celou noc čuměla do tmy. Děs a hrůza. A teď sklidím asi kritiku, ale cca v 15 měsících nejen že Milan spal ve své postýlce, ale v samostatném pokoji. A mám dojem, že to prospělo nám oběma, že jsme se vzájemně nerušili a spali v klidu celou noc.

Holky asi mimo, ale musim vam za tuhle debatu podekovat. Ukazalo mi to neco co jsem nechtela dlouho videt. Taky jsem byla obhajovac proc to nejde, at slo o cokoli. A ted vidim co chlapa tak rozcilovalo. Jinak s nespanim to chapu. Mlade mi v noci vstava co hodinu uz nejaky ten mesic a predstava, ze bych musela pokazde vstat, dojit k postylce, vytahnout, nakojit, uspat a zas ho vratit zpatky. Tak uz nekde visim.
Peti tobe drzim palce, kdybys chtela dam ti kontakt na takovou alternativni pani, ma byt v Tabore na "vojenskem" sidlisti. Hodne mi pomohla prijit na kloub problemum s psychikou co jsem mela a ze jich jeste dost mam. Jak budu zpet v Brne budem pokracovat.

Petra35 My jsme tenhle problém spaní/nespaní s námi v posteli vyřešili tak, že jsme sundali bočnici postýlky. Nevím jakou máte postýlku, ale nám to vyšlo tak, že na nejnižší poloze roštu je malý ve stejné výšce jako my. Je to takový kompromis, u nás se bál manžel společného spaní. Takhle když malý v noci pláče tak ho hladím, nebo se sám posune blíž ke mně aby měl se mnou kontakt. Možná by to pomohlo i vám.

Petra35 17.9. Budu v Brne kdybys chtela treba zajit aspon na kafe

Peťo, Deniska s námi v posteli spala asi 2 dny vcelku za ty skoro 3 roky a to jen díky tomu,že měla skoro 40 horečky a já se bála febrilních křečí, jinak ne. Všichni máme svou postel.když něco,tak sedím u Denisky postele a držím ji za ruku, ale to už málokdy,večer si popřejeme dobrou noc,pošleme si pusu a jde spát.Kubík spí v postýlce s námi v ložnici(kousek od něj má chlap postel a já vedle chlapa u okna), vstávám k němu, i kdyby to bylo celou noc, vzhledem k tomu,že v noci cestuje tak bysme se nevyspali ani my, ani on a chlapa z ložnice fakt vyhánět nebudu.
já myslím, že malá je pomalu velká na to zkusit jíst lžičkou sama, ano, bude čurbes, ale naučí se to,zabaví se a ty během té chvilky se najíš...a nebo zkus jak někdo radil-jedno sousto ty ze svého talíře, druhé malé z jejího talíře