Tak to je typické. Půl hodiny jsem se tu mořila s rádoby vtipným textem, co se naše mládě naučilo za uplynulý měsíc, a když jsem to chtěla uložit, spadlo to :) Inu, tak jen v krátkosti:

Umíme
- se plazit jako Meresjev, nejlépe za zakázanými hračkami typu kabelu od kompjůtru.
- vyndat v nestřeženém okamžiku špunt z vaničky, plácat hračkama a ručičkou ve vodě a ještě se tomu chechtat.
- jíst ve vlastní židličce, nově navíc vinnou révu a křupinku.
- pít s pomocí z hrnečku
- prskat sliny na všechny strany a pusinkovat
- prát se, kdykoli se přiblíží odsávačka, nosní sprej nebo kapky do očí a to tak, že nic z toho nesplní svůj účel
- po kojení se výmluvně otočit na druhý bok a usnout
- dostat se na čtyři, ale dál už nevíme, co s tím
- pěkně kecat, jen v tom máme krapet bordel. Třeba přiválíme sudy k plyšovému dinosaurovi a řekneme: "Táta." Nebo když zmíněné osoba přijde domů, pravíme: "Utíkej." Kromě toho excelentně ovládáme větu: "Me, mami." Volně přeloženo: "Kozu, mami." Jiná slovíčka: Teta, děda a nět :)
- poprvé jsme se sami posadili, i když sami... Prostě jsme po zadku sjeli za postel a tam zůstali trůnit. Jinak se ručičkama s menší pomocí přitáhneme do sedu, kdy umíme i bez opory chvilku setrvat.
- máme dva zuby (jedničky dole) a třetí na cestě (jednička vlevo nahoře)
- a taky za sebou první laryngitidu, naštěstí lehkou, takže i když jsme měli hlas jako rocková hvězda, za deset dní bylo všechno pryč i s rýmou.
- a taky první zánět spojivek, kvůli kterýmu padla další lekce plavání.
- už jsme pochopili, že ne každej nám chce ublížit, a nebrečíme při spatření každého cizího člověka.
- umíme se krásně spontánně smát a tropit hlouposti, který, jak doufáme, rozesmějí ostatní.
- taky už máme návyky jako dospělý chlapi. Třeba tuhle jsme si hezky otevřeli knížku, lehli na zádíčka a při čtení soustředěně vytvořili bobek :)
- a taky bohužel se budit v noci každou hodinu, dvě a řvát. Takže hlavně matka už padá vysílením a doufá, že až zkolabuje, odpočine si ve špitále. No, ale aspoň a sobě může krásně studovat následky spánkové deprivace.

Tož alles gute, Filip!